Prosíme pedofilně orientované osoby, aby vyplnily dotazník od projektu Národního ústavu duševního zdraví PARAFILIK.CZ:
https://www.pedofilie-info.cz/forum/viewtopic.php?f=115&t=7943

Děkujeme! - Tým ČEPEK

Diplomová práce sexuální zneužívání dítěte v rodinném prostředí zvláštnosti výslechu (Martina Vajsová)

Diskuze o důležitých či zajímavých tématech, jež přímo nesouvisí s dětmi, pedofilií či reakcemi na články v médiích.
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 701
Dal: 243 poděkování
Dostal: 494 poděkování

Diplomová práce sexuální zneužívání dítěte v rodinném prostředí zvláštnosti výslechu (Martina Vajsová)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Úvod
Téma zneužití dítěte v rodině je společností tabuizováno pro svou extrémní citlivost. Skutečnost, že se o jevu nemluví, ale neznamená, že neexistuje; právě oběti těchto trestných činů, u nichž je patrná vysoká latence, jsou velmi zranitelné. Zneužití probíhá beze svědků. Jediným důkazem bývá mimo lékařské zprávy, potvrzující v některých případech násilí, právě dětská výpověď. Jak tedy provést výslech, aby byla soudu přeložena kvalitní a pravdivá výpověď osoby mladší patnácti let, aby soud mohl spravedlivě rozhodnout a oběti nebyla způsobena větší újma? Tuto práci jsem zaměřila na dětskou oběť v případech sexuálního zneužití dítěte v rodině, zejména pro vysokou pravděpodobnost sekundární viktimizace a následného ovlivnění dalšího duševního vývoje dítěte. V dnešní době je patrná snaha odborníků toto riziko omezit zejména čtením protokolu o výslechu při hlavním líčení a nepřítomností dětské oběti, ovšem k sekundární viktimizaci dochází již v přípravném řízení špatným provedením výslechu a z toho plynoucí nutností opakovaného výslechu. Na vině je nedostatečná příprava vyšetřovatelů, popřípadě státních zástupců, a neznalost správné metodiky vedení výslechu s touto dětskou obětí. Zavedení specializovaných výslechových místností vyřešilo otázku místa, přijatelného pro účastníka trestního řízení mladšího patnácti let, také umožnilo pořízení vysoce kvalitního audiovizuálního záznamu výpovědi; zároveň z toho vyplynul úkol pro vyslýchající, naučit se zacházet s vyslýchanou osobou a sebou samým v tomto prostředí. Někteří vyšetřovatelé, popřípadě státní zástupci, si nechtějí připustit, že vedení výslechu v těchto místnostech nezvládnou bez předchozího zaškolení. Přitom je otázkou řádově dnů vyzkoušet si v těchto místnostech výslech nanečisto a podstoupit školení odborníků. Čas tím sice ušetří, ovšem na úkor dětské oběti. Samozřejmě netvrdím, že se tento problém týká všech vyšetřovatelů a státních zástupců; nicméně se stále u nás vyskytují zažité stereotypy. V prvé řadě jde ve věci výslechu o spolupráci státního zástupce, vyšetřovatele a psychologa, jež je dle mého názoru nedostatečná. Dále je to účast státních zástupců na jednotlivých případech; na státních zastupitelstvích ve větších městech nastává často situace, kdy při účasti na výslechu, vypracování obžaloby a účasti na hlavním líčení nejde vždy o jednu a tutéž osobu, navíc na problematiku mládeže specializovanou. Další vzdělávání vyšetřovatelů 6 bývá chápáno jako nepříjemná povinnost, jen velmi malou roli hraje osobní zájem o rozšíření vědomostí; tento problém se týká zejména části služebně starších vyšetřovatelů, kteří nechápou, proč by se po letech výkonu služby měli dále účastnit školení. Cílem mé práce je zhodnotit kvalitu průběhu výslechu a zjistit, zda přijetí zákona o obětech trestných činů, č. 45/2013 Sb., bude mít vliv na tendenci snížení rizika sekundární viktimizace oběti při výslechu. Zároveň se chci zamyslet nad dostatečností nebo nedostatečností kvalifikace vyšetřovatelů a státních zástupců, zaměřených na problematiku mládeže a mladistvých, jejich spolupráci s psychology, a navrhnout možnosti zvýšení efektivity vzájemné součinnosti těchto orgánů v rámci výslechu dětské oběti. Obsah diplomové práce jsem rozdělila do čtyř kapitol. V první kapitole provedu krátký historický exkurz do historie pohlavního zneužívání, budu se snažit co nejkonkrétněji vymezit pojem a formy, samozřejmě nemohu vynechat pojednání o syndromu CAN. Poslední části této kapitoly budou pojednávat o výskytu sexuálního zneužívání v České republice, jeho latenci, a zároveň postavení výchovných zařízení a společnosti u této problematiky. Druhá kapitola je věnována otázce právní úpravy sexuálního zneužívání v České republice, přičemž nejsou opomenuty významné mezinárodní dohody a intervence Evropské Unie. Pro srovnání zde uvedu i francouzský systém ochrany dítěte před zneužitím. Ve třetí kapitole se budu podrobněji věnovat problému sexuálního zneužití dítěte v rodinném prostředí, analyzuji oběť a pachatele a zamyslím se nad otázkou falešných výpovědí dětí. Poslední kapitola je pro mou práci klíčová; mimo obecných definicí výslechu se budu snažit aplikovat teoretické znalosti o výslechových metodách na praktické provedení výslechu ve specializované výslechové místnosti s použitím dialogů ze skutečných případů, čímž chci docílit vypracování modelového průběhu výslechu. Budu se snažit vymezit stěžejní úkoly vyšetřovatele a státního zástupce při výslechu dítěte, jakožto i upozornit na časté chyby těchto subjektů. Závěr kapitoly je věnován několika případům z praxe, ke kterým jsem připojila vyhodnocení.
Uživatelský avatar
Dreamer
Člen skupiny ČEPEK
Pohlaví: Muž
Bydliště: Všude možně
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 7
ve věku do: 11
Příspěvky: 206
Dal: 340 poděkování
Dostal: 141 poděkování

Re: Diplomová práce sexuální zneužívání dítěte v rodinném prostředí zvláštnosti výslechu (Martina Vajsová)

Nový příspěvek od Dreamer »

Díky za sdílení, je to zajímavé čtení.

Sexuální zneužívání dětí je vážné téma a ochrana dětí je rozhodně potřeba. Neměl bych to zlehčovat, ale nemůžu si pomoct... Přijde mi fakt absurdní a komické, že v očích zákona sice není 14-tiletý jedinec dostatečně vyspělý na to, aby mohl dát souhlas s mazlením, ale 4-leté dítě je již dostatečně vyspělé na to, aby bylo schopno rozumět svým právům a povinnostem při výslechu:
"Teď tě musím poučit o tvých právech a povinnostech. Důležité je, že ty jsi teď ta nejdůležitější osoba. Teď musíš povídat o tom, co se stalo, ano? Ale kdyby to, co řekneš, třeba mohlo ublížit tatínkovi, bratrovi nebo mamince, tak nic říkat nemusíš. Rozumíš tomu?"

"Ano, rozumím."

"Chceš to vysvětlit ještě jednou?"

"Ne, nechci."