ANKETA: Kolikrát byste dali delikventnímu pedofilovi šanci?

[Kasz]

Ve světle jednoho případu - mimojiné i případu Janka Alexy (autora knihy Žil jsem jako pedofil), který opakovaně zneužíval kluky, mi vytanula otázka, kolikrát byste dali delikventnímu pedofilovi šanci žít bežný život, tj. včetně možnosti práce s dětmi případně kontaktu s nimi. Založil jsem anketu, případně můžete navrhnout úpravu možností, vymyslel jsem je jen velmi narychlo.

Já si myslím, že by měl dostat druhou šanci, nanejvýš třetí, ale o té už trochu pochybuji, jestli není nadbytečná, jestli by po druhém selhání neměl existovat prostě doživotní zákaz práce s dětmi. Chybí mi ale zkušenosti s takovými lidmi, v podstatě na to nemám názor. Po třetím selhání jsem pro doživotní zákaz, a jsem zatím toho názoru, že by takový zákaz daný soudem měl po třetím opětovném stejném selhání existovat - dnes lze zakázat činnost max. na 10 let.

Víc než tři šance bych určitě nedal. Protože se sám nemohu rozhodnout pro jedinou možnost, je v anketě možné označit možnosti dvě. Jsem určitě pro to, aby dostal druhou šanci. Možná i třetí, ale po třetím selhání již doživotní konec. Váhám, zda by doživotní konec práce s dětmi neměl být již po druhém selhání, zda by to nebylo příliš tvrdé. Tady prostě nevím.

Jak se na to díváte vy?

[Silesia]

Za sebe kaszi třetí x ta šance to je jedno.... Pokud se člověk dostane do běžného sociálního prostředí stejně na kluky nebo holky narazí. Zákaz činnosti i na doživotí je bezzubá nic neřešící možnost, protoze spáchání recidivy nezabrání. Otázkou Je jak by vypadalo humánní řešení.Dozivotni dohled s obojkrm na noze s hlasovým záznamem ...

[Kuba]

Já hlasovat nebudu, protože podle mě je to velice individuální a byla by chyba to určovat obecně. Na základě povahy a postoje člověka, stejně jako na základě míry jeho pochybení, je třeba každého posuzovat individuálně. Pro někoho může být byť jedna šance zbytečně mnoho, jiný si jich může zasloužit i víc. A určitě někdo, kdo by si zpočátku (po činu) další šanci nezasloužil, může během několika let projít takovým svým vnitřním vývojem, že poté už by si další šanci zasloužil. Takže fakt, tohle prostě nejde spravedlivě posuzovat hromadně.

[Kasz]

Na druhou stranu není špatné mít nastavená nějaká objektivní kritéria. Já bych nerad někomu dával pátou šanci jenom proto, že "teď už by si jí zasloužil". Podle mě takový člověk prostě už svoje šance promarnil...

[Kuba]

Tak ono Kaszi vždycky právě může záležet na těch okolnostech. Co třeba když se ten někdo předtím čtyřikrát dostal před soud kvůli dobrovolnému vztahu s puberťačkou? Zakázal bys mu potom práci v mateřské školce?

[Kasz]

Za dobrovolný vztah s puberťačkou nebude mít zákaz práce s dětmi. Jedná se mi o situace, kdy dotyčný spáchá delikt na dětech, které má na starosti, např. na nějakém táboře, skautské akci apod.

[Kuba]

Dneska můžeš dostat zákaz práce s dětmi, i když se při práci s nimi (respektive ani na dětech, se kterými jsi pracoval), nijak neproviníš.

[Dan]

Popravdě, nevím, zda uvažuju přísně, ale pokud se vyloženě bavíme o práci s dětmi a o deliktu způsobeném během práce s dětmi, asi by můj čistě úvahový názor byl, žádná druhá šance. Jak zmiňuje Kuba, záleží na míře a způsobu deliktu, záleží i na charakteru člověka. Ale práce s dětmi je v první míře vrcholná odpovědnost, kterou se na sebe bere ten, kdo se pro takovou práci dle své vůle rozhodne. Je to odpovědnost v první řadě vůči dětem, ale taky důvěra, kterou takový člověk má nejen od dětí, ale organizace, která ho zaměstnává a od rodičů. Ze své vlastní odpovědnosti by takový člověk měl vážně zvažovat, zda po spáchání deliktu o takovou důvěru může ještě žádat, zvlášť pokud by všechny zúčastněné subjekty neměli plné povědomí o jeho deliktu.
Je to příliš přísné? Znemožňuje to dotyčnému celoživotně jeho pracovní uplatnění, na které například studoval, budoval si ho a tak dále? Inu i to je součástí té odpovědnosti, pro kterou se rozhodl, pokud ji nebyl schopný zvládnout, jsou to následky, které si měl uvědomovat už když se rozhodoval.

[simgiran]

Já jsem také pro alespoň jednu další šanci, zejména u mladých pedofilních delikventů, u kterých může hrát roli nevyrovnanost se svou sexualitou a nedostatek životních zkušeností. (Samozřejmě za předpokladu, že se dotyčný jedinec dokáže ovládat, je vyrovnaný se svou sexualitou a nemá nějaký osobnostní defekt.) Myslím si, že by to mohlo povzbudit pedofilní delikventy ke spolupráci v "léčbě" (pokud ta bude rozumně vedená) a motivovat je k dodržování zákonů.
Obecně nejsem příliš zastáncem automatických řešení typu "n-krát a dost", spíš jsem pro to, aby taková opatření byla možná, nikoli povinná.

[Gabriel Svoboda]

Podle mě by se nemělo počítat, kolikrát pedofil spáchal delikt, ale kolikrát byl poučen o pedofilii. Pouze v tomto smyslu by mělo platit "jednou a dost".

[Dan]

Naštěstí dnes už stačí pedofilovi, aby si zadal heslo "pedofilie" do googlu, dostal k obsáhlému pojmu na wikipedii a třeba i sem a zde si už dle libosti přečetl sdostatek informací, případně sám položil dotazy, zapojil se do diskuze nebo si spojil se sexuologem, pokud míní, že to potřebuje. Možná tím na pedofilovi dnes leží o to víc vlastní odpovědnosti, pokud je i volba o jeho poučenosti jen na něm.

[Kasz]

Ono ale pořád je to problematické - myslím si, že pořád dost lidí se bojí. Vzpomenu si na sebe před 10 lety a je to opravdu rozdíl. Na toto fórum píšu, protože vím, že být pedofil není zločin, ale určitě má někdo strach jenom na tyto stránky nakouknout, protože se bude bát, že jakmile nakoukne, tak ho zítra navštíví zásahová jednotka PČR. Vždyť přece pedofilie je trestná....

[Dan]

Inu a možná by se dalo říct, že to už je zase naše odpovědnost, nás, poučených zkušeňáků, abychom se pilně věnovali šíření obecného povědomí, že weby jako je tento existují, že se tu vyskytují informace, rady a poučení, nikoliv něco ilegálního, že je bezpečné se na takovém webu pohybovat (což snad je, nikdo z nás kvůli tomu zatím nesedí... myslím). Pedofilové, pedofilové, co si neuděláme sami, to nebude. Kdybych šel do extrému, tak bychom si taky mohli říct, jakou míru odpovědnosti neseme za to, když pedofil provede delikt, kde hraničí odpovědnost, jestli jsme nemohli udělat víc proto, aby byl takový pedofil poučen (pokud tedy trváme na tom, že je základem, aby pedofil delikt neprovedl). Zásadní kroky k takovému stavu jsou pak přednášky Karla Žáka, Jirky a dalších účastníků, kteří se účastní veřejného šíření takové informace, stejně jako každé vystoupení v médiích, které šíří právě to obecné povědomí o tom, kde se informace dají najít. Ukotvit toto povědomí zejména pro ty, kteří můžou mít potřebu se informace vyhledat, by mělo být základním cílem a odpovědností pedokomunity. Myslím.

[fenix]

Je to složitější, ale souhlasím s tím co napsal Gabriel a nevidím důvod proč by někdo měl dostat víc šancí. Zbytečně to ohrožuje další děti. A pokud si to nebyl schopný uvědomit ani předtím a selhal i podruhé, je zákaz činnosti opodstatněný trest.
Tím sebeuvědoměním jsme si museli projít všichni.Samozřejmě že informování o pedofilii je velmi záslužné a je dobré když to nekomu pomůže, ale stejně jako za nás nikdo neměl odpovědnost, mi ji za nikoho taky nemáme.

[Dan]

Hmhm, a já bych jen dodal, že právě maximální snaha o informovanost a maximální míra vyrovnanosti se sebou a dosažení míry sebeovládání by pro pedofila měli být nezbytným krokem předtím, než se odváží pracovat s dětmi. Jistě, nutno počítat i s tím, že si pedofil neuvědomí, že je pedofil, ale potáhne ho to k práci s dětmi a uvědomí si to třeba až pozdě... inu od toho je zase dostatečná medializace pedofilie, aby si to o sobě co nejvíc pedofilů uvědomilo včas.

[simgiran]

No, jak říkám, nejsem pro moc rigidní řešení, ale je pravda, že pokud byl někdo poučen a znovu se dopustí deliktu, tak to znamená, že se asi moc nepoučil a je otázka, jestli je pravděpodobné, že ho nějaké další poučení bude mít větší efekt.

... inu od toho je zase dostatečná medializace pedofilie, aby si to o sobě co nejvíc pedofilů uvědomilo včas.

Kéž by tu byla dostatečná medializace pedofilie. Tím myslím pořádná, ne zprávy typu pedofil zneužil, které kolikrát ani nejsou o pedofilovi. Kolik kvalitních příspěvků o pedofilii jsem za poslední rok viděl? Kolik jich bylo v nejsledovanějších médiích a kolik spíš v poněkud okrajových?

[efix]

Tohle je dosti složitá otázka a podle mne nelze dát univerzálně platnou odpověď.

Co se myslí deliktem? Počítáme pouze ty, na které se "přišlo" nebo všechny? Co závažnost deliktu? Je jistě rozdíl, když pedofil "jenom" sáhne mezi nohy a když dítě znásilní. Když uvažujeme více deliktů, jak daleko (časově) od sebe musí být? Je taky rozdíl, když někdo bude osahávat tři různé holky na jednom táboře (a od té doby nic) a když dané delikty spáchá s odstupem třeba roku. Navíc je zde myšlenka onoho náhledu. Delikt spáchaný před získáním objektivního náhledu a delikt spáchaný poté se asi dá taktéž posuzovat odlišně.

Zastávám názor, že každý by měl dostat druhou šanci, pokud si ji zaslouží. Delikt "mírného typu" (sáhnutí mezi nohy, lehké sexuální aktivity se souhlasem(!) dítěte, bez násilí) podle mého nemusí být překážkou pro budoucí práci s dětmi. Ale ne hned. Předpokladem k tomu by mělo být právě ono získání náhledu a uvědomnění si rizik a hranic. Taky je třeba zajistit, aby přítomnost dotyčného mezi dětmi pro někoho nebyla "nesnesitelná", protože to by mohlo dělat velmi zlou krev a vést třeba i k rozpadu daného dětského klubu.

Mimochodem, fakt, že pedofil nespáchal žádný delikt, pro mne neznamená automatickou vstupenku k práci s dětmi. Získání náhledu by mělo být předpokladem.

Složitější situace nastane, když byl spáchaný delikt těžšího kalibru - znásilnění, násilné nucení k sexuálním aktivitám, ublížení na zdraví... Tady bych byl asi ve většině případů pro zákaz práce s dětmi, nicméně jak říkám, pokud si daný pedofil zaslouží další šanci, dejme mu ji. Je třeba ale počítat s tím, že toto stigma se těžko vymaže a že cesta k získání náhledu a obnovení důvěry může být velmi velmi dlouhá.

Další faktor je věk pachatele. Pokud někdo v 16ti pod návalem hormonů "skočí" na třináctku, určitě to není na stejné úrovni, jako když třicetiletý chlap bude dělat to samé s devítiletou.

A do třetice by mne zajímalo, zda dotyčný pachatel měl možnost získat náhled na pedofilii, zda měl možnost si uvědomit hranice a rizika a zda se k němu dostaly relevantní informace. Ono totiž pokud ano, pak dotyčný pachatel už nemá moc výmluvu. Na delikt po získání náhledu bych se asi díval jako na důkaz, že se dotyčný nedokáže tak zcela ovládat a proto jeho přítomnost u dětí je riziko.

Všechno je to ale hrozně individuální. V anketě jsem zaškrtl možnost 2, nicméně souhlasil bych i třeba s možností 3 a 5 za určitých velmi zvláštních okolností.

[Dan]

pro simgiran: Mohu jen zopakovat svůj názor. Pokud se o to nepostaráme my sami, tak kdo? Je na nás, zda svojí svojí prací dokážeme rozšířit povědomí o pedofilii do mediálního prostoru, a tímto mediálním prostorem je i internet, a samozřejmě třeba i vystoupení v rozhlase a tak dále. Takové kroky můžou vést v ideálním případě k širší společenské diskuzi. Ale odpovědnost za to je v největší míře na nás samotných, částečně případně na sexuolozích. Těžko můžeme vinu za to, pokud se to nepovede, svalovat na druhé.

[Silesia]

Efix to krásně vystihl. Za mě dva dotazy. 1.jak se získá důvěra po spáchání deliktu za předpokladu že na novém působišti se o deliktu ví. To by byla zřízena nějaká supervizor pedo pozice?

[efix]

jak se získá důvěra po spáchání deliktu za předpokladu že na novém působišti se o deliktu ví.

No, buďme realisté. Dost těžce. Hodně to záleží na konkrétních lidech, jak moc jsou otevření těmto "šíleným" myšlenkám, že by napravený pedofil měl pracovat s dětmi. V některých případech asi může být jedinou cestou prostě jít někam jinam. Pedofil, o kterém se ví, že něco spáchal, to bude mít vždycky o dost těžší... Proto je určitě dobré nikam nespěchat, ne nadarmo se říká, že čas hojí rány.