Fílův deník z léčby VI.

10.10.2012

Dnes ráno bylo pěkně naprd. Vlastně skoro celý den. Jedna sestra mladší ode mě 6 let si na mě otevírala pusu kvůli pacientovi, který si vymýšlel blbosti. To mě rozčílilo, tak jsem přišel na barák a zjistil jsem, že mám -2, to mě taky rozčílilo. Tak jsem si řekl, že už sankci mám, tak to uklidím zítra. Lehnul jsem si a snažil se uklidnit. A ono né. Paní staniční přišla a řekla, že jsem neuklidil, ať uklidím. Tak jsem uklidil a paní staniční pořád, že jsem neuklidil, už to ve mně vřelo. Na Kobylisích to bylo ok, pak jsem byl v klidu a radost jsem měl, že jsem sehnal mluvítko! 🙂 Tak bude ještě větší radost u někoho doma. 🙂 Večer jsem hrál na klávesy a šel spát.

Emoce: Děs, děs, děs, ale večer pak v pořádku.

12.10. – 14.10.2012

V pátek jsem se už také rozhodl, že se na 25tku kvůli té sestře nepůjdu. A taky, že jsem nešel. Byl jsem tu přítomen na obcházení rajonů. Opět skoro stejný binec. Ale bylo to lepší, než ve čtvrtek. K obědu rajská, bylo to dobrý, no. Odpoledne bylo lépe v tom, že *** šel na pavilon 17. Takže je tu už klidnější atmoška. Odpoledne jsem potok Kubovi řekl, kam má dojet večer, abychom se střetli. Ještě jsem napsal Kristýně, kam má do pizzérky přijít. Večer jsem vyrazil, hodil jsem si domů nějaké věci a jel rovnou na tu zastávku.

Kubu jsem potkal přímo v tramvaji, takže dobrý. Na zastávce stála Kristýna s tím, ž si domů hodí nějaké věci. Ok, řekli jsme. Vlezeme do pizzérky a hledáme místo, kam se posadíme. Byly tam dvě holky a ty nám řekly, jestli si tam k nim nechceme sednout. Tak jsem si řekl, že si teda zasouložím i proti srsti. Tak jsem si k nim sednul, byla jedna brunetka a druhá blondýnka, ta se mi líbila, vzhledově. Kuba se bavil s oběma, pak přišla Týna a koukala, kde sedíme.

Dali jsme si pizzu a já jí pozval na pizzu. Pak jsem jí pozval na panáka. Opět jsem použil slinivku jako vyhnutí pití alkoholu. Brunetka musela odejít, vstávala do práce ráno. Takže tam byla pak Týna, Mája, Kuba a já. Byla sranda, já jsem dělal srandu stylem: „Martino, chceš dalšího panáčka, ale malýho,“ a Kuba: „Ty vole, to je teda pozvání, prý malýho.“ 🙂 A Martina: „Hmmm, až budu chtít třeba motorku, tak ty mi koupíš babetu, ne?“ 🙂

No věděl jsem, jak na ní a Kuba mě očima a slovama podporoval, i když věděl, že je mi to nepříjemný, ale já to zvládal v pohodě. Navíc ona byla povolnější. Kristýna věděla, o co jde. Když jsem řekl nějaký vtip, jakoby nám, tak jsem se jí dotkl, nejdřív ramene a pak i na záda. Použil jsem zbraně jako vtip, soucit a inteligenci. Největší šance sbalit je být rozumnější. Takže jsem od ní trikem dostal občanku. Martina, 18 let. Pak jsem věděl, že mám jí v hrsti. Jsem jí byl sympatický.

Kuba a Týna se drželi zpátky, abych měl větší šanci. Začali jsme se pak líbat, objímat a mně šlo pak už jen o to jedno. Potom jsme se rozloučili, zaplatili jsme a nechali jsme tam Kubu s Týnou samotný. Pochopili to. No a já s Martinou jsme šli a já si vymýšlel báchorky, že skládám počítače v nějaký firmě na I.P.Pavlova a taky že skládám písničky a tak a vyměnili jsme si čísla. No a já fikaně jsem jí táhnul směrem k naší chatě.

Drželi jsme se za ruce a kecali jsme, mi říkala, jak se její kamarád podřezal, tak jsem říkal, že to chápu a bla bla… Prostě soucit. Čas ubíhal, až jsme došli k tý chatě a já řekl: „Hele, já jsem byl tak myšlenkama mimo, že jsem si ani neuvědomil, že jsme u naší chaty.“ Tak to byla ráda, protože byla zima a já tam mám topení. Tak jsem ho zapnul, líbali jsme se tam, kecali a tak různě a nakonec jsme spolu souložili.

Bylo to samozřejmě fajn, ale z mí strany sobecký. Samozřejmě mi psal Kuba zprávy a Týna taky a jsi musel vypnout telefon. Byli jsme tam až do rána, asi ve 4 hodiny ráno jsme odcházeli z chaty. Doprovodil jsem jí domů a já šel taky domů, s tím co dál. Takže jsem usnul, probudil jsem se a tam SMSka, že mi ona přeje dobré ráno a já jí napsal, že taky dobré ráno no a píšem si na facebooku, kde se zdá, že to z její strany nebylo tak vážný, jak se zdálo. Ona si ji dala pak Týna do přátel a dostala z ní, že jsem sympatický, ale že mi neřekla, že má přítele. Tak se mi ulevilo. No a řekl jsem Kubovi a Týně, co bylo a Týna: „Snad ti už dají na skupině pokoj.“ A ona věděla, že jsem se z jinýho účelu takhle nechoval. Takže mi to vyšlo pěkně. I bez citů je to hezký. Tak příště zase nějakou jinou. 🙂

No odpoledne jsem si půjčil elektro kolo a mezitím jsem vypaloval linux. No elektro kolo úžasný. Malinko šlápnu a jede skoro samo. Takže nějaká ženská jela do kopce, no jela… Šla do kopce a táhla kolo vedle sebe celá uřícená. A já na elektro kolu jsem se držel jednou rukou a šlapal jsem a vyjel kopec jak nic. Koukala se na mě nevlídně. A lidi ze mě měli srandu, jak jsem jen projížděl kolem nich nešlapající. 🙂 No, skoro nešlapající. Jsem viděl ty pohledy ostatních cyklistů. „Kluk prašivej, jaktože mu to tak jede sakra?“ 🙂 I kamarádi mi to pochvalovali. Prý, prodám klávesy za 35 litrů a mám na jedno elektro kolo. 🙂 Na klávesách se jezdit nedá, jsou lepší stejnak. 🙂

Vrátil jsem se pak na pavilon a odpoledne sejm byl s Kubou v Koloně, kde jsem udělal podvod. Ale on mi ho schválil. 🙂 Ale byl neškodný. Ale víc nepovím. 🙂 Není to důležité. No a domluvil sem se s Kubou, že ho naučím nějakou písničku na klávesy a že pak on to dá na facebook. Aby prý mohl balit dospělé ženy, když to prý u mě fungovalo na holčičky. Tak to zkusíme. Třeba se chytne.

Po příchodu z dnešní propustky tu byl příšerný binec při venčení psů + mínusáky. Hezký, to asi pro dnešek vše.

Emoce: Kdo čekal, že se zamiluji, mýlil se. I tak to bylo fajn. Já se zamiluji postupem času. Ale já jsem si chtěl vyloženě užít. Myšlenky vyloženě citový byly na jinou osobu. Ale vše jsem otevřeně říkal na minulé skupině. A bylo to pro mě snazší. Pohoda. Propustka mě jinak velmi bavila. Tak to je vše. Divím se, že jste to stihli přečíst až sem. 🙂

16.10.2012

Ráno jsem byl na vizitě a potom jsem byl na skupině s panem docentem. Bylo to fajn. Udělal jsem téma poslední. A teď jen frčet domů. Čekat na soud. Ještě si to moc neuvědomuji, že půjdu úplně domů. Asi si už nevěřím. Večer byla návštěva rodičů. Den byl OK.

Emoce: Fajn celý den.

Diskuse k deníkům