DÍL IV.
3. 8. 2012
Je mi dneska nějak smutno. Nedávám to ani moc najevo, protože otázky pacientů: „Co ti je?“ by mne přiváděly k varu. Navíc vztahově k těm pacientům to mám asi jako k dopravnímu prostředku. Dopravní prostředek použiju a co z něj vystoupím, je mi putna. Nemyslím na něj, nepotřebuju ho k řešení svých osobních věcí. Moje smutno zvládám přetvářkou. Plním si své povinnosti, které vyplývají z řádu oddělení. Ale jestli je mi smutno, nebo mi někdo chybí, je pocit mé duše, která mi říká, že někoho chce a já to ignoruju a dělám, že nic. Funguju normálně.
Neměl bych brát léčbu jako trest, ale jako benefit. Ale bohužel ty lidi tady jsou pro mě trest. Kdybych místo hovadin, který mi posílaly ty impulsy, jsem chodil do práce a neřešil blbosti alkoholem a nedělal delikty, tak bych tu ani nemusel bejt a trápit se tu s lidmi. Nepočítám do toho Kubu.
Byl jsem v zahradnictví, krmil jsem kozy. Pak jsem letěl na barák si uklidit a šel na rajskou. Pak bylo týdenní hodnocení, ve kterém jsem měl menší bordel. Pustily i jsme si Synka a dojel druhý, což mě naštvalo. Hned jsem si ale vzápětí spravil chuť tím, že jsem si koupil kachnu na medu s rýží. A bio plnotučný mléko vykompenzovalo to tak mojí psí náladu. Hledal jsem zase na Alze.cz nějaké bluetooth, jelikož mi ho sestra někam zašantročila, tak až zase někdy pojedu domů, tak si ho skočím koupit. Večer jsem si ohřál kachnu a hrál na klávesy. Brzo jsem šel spát, abych měl energii na pavilon25. Vše.
Emoce: Dobrý, teda smutný, ale co se dá dělat.
15. 8. 2012
Dnes ráno jsem se připravoval na propustku, na kterou jsem jel. Měl jsem dvě objednávky, jedna byla v Ládví a druhá na Alze v Holešovicích. Tak jsem v 9:00 vyrazil a v 9:25 si to šinu po Ládví na Taussigovu. Na dveřích u prodejny čtu: V době prázdnin otevřeno kromě neděle od 10:00. Super, měl jsem domluven sraz se sestrou v Holešovicích a teď tady budu tvrdnout, řekl jsem si. Tak jsem chodil před obchodem sem a tam a vyhlížel různé zjevy kolem mě. Hlavně muži mě v tu chvíli zajímali. Z emailů mi totiž vyšlo najevo, že odesílatelem byl Miloš N. To samé bylo napsáno i na prodejně. Sakra 9:35 a furt nic. Naivně jsem si říkal, že je všude spoustu baráků, že přece mě musí před tím obchodem vidět chodit, že se ten pán musí na tu transakci těšit, že přeci mě uvidí z balkonu a řekne: „Jé, první zákazník, přijdu tedy dřív.“ Ne, v průběhu čekání jsem byl 2x polit vodou, jelikož nad obchodem byly balkony a jednou zameten. Takto jsem prožil čekání na desátou hodinu. Stále jsem sledoval muže, až přijde s klíčema a otevře ten zlatej obchod. Houby! Přišla blonďatá žena, asi 45-50 let se jménem Jana S., prodejce. Super no. Tak jsem zase na ženy. 🙂
Router jsem dostal a štrádoval na Alzu. Zabloudil jsem v té prodejně, protože minule jsem tam vlezl a vylezl jiným vchodem, tak jsem nemohl najít platební automaty, ale po chvilce jsem se zorientoval. Zboží jsem dostal. Navštívil jsem pak sestru a bylo to fajn. Pak jsem jel domů. První, co jsem udělal bylo, že jsem router vybalil z krabice. V kuchyni jsem odpojil switch, jelikož mi ho nahradil ten 5ti portový router. MAC adresy jsem měl napsané v počítači. Jelikož mi router u každého počítače dal IP adresu jen na dvě hodiny, musel jsem jim přes službu DHCP dát IP adresu permanentní, abych se vyhnul tomu, že by příště stejný počítač dostal IP adresu jinou. Pak jsem zapnul filtraci adres, aby se mi tam nikdo nenaboural z venku, za náš placený internet. Pak jsem vyzkoušel VPN síť, no to je bomba funkce. Hlavně ve spojení PPTP, rychta. 🙂
Večer jsem pak jel domů. Po celou dobu propustky jsem potkal spoustu malých holčiček, na které jsem reagoval, měl jsem na ně takové fantazie, až jsem měl erekci. Měly malou sukýnku a tričko, a jelikož jsem na malé holčičky, hrozně mě to vzrušilo, hrozně pěkný to bylo. Když jsem koukal na dospělé ženy, absolutně to se mnou nic nedělalo, oči mi sjížděly na tu dětskou krásu. Jelikož mám ale náhled, tak vše probíhalo pouze v mé hlavě a erektivně mezi nohama. Myslím to zcela vážně a otevřeně, nemám city k dospělým ženám, jsem jen čistě pedofilní stejně jako Kuba. Jeho postoj k pedofilii se mi zamlouvá. Vlastně pedofil má skutečně rád děti, samozřejmě v neerotické formě je to dobře. Dnes ten den byl moc euforický, že škoda, že nemám 12tti hodinové propustky každý den. Aspoň jsem otestoval sám sebe a vím, že jsem 100 procentně připraven na řádný život. Jsem rád, že jsem si udělal tento posun, který jste mi na skupině vyčítali, že jsem ho neměl. To je asi tak všechno, co jsem k tomu chtěl říci a napsat. Ano, jsem na malé holčičky a neovlivním to. Díky Kubovi se za to nestydím, stydím se za delikt, který jsem provedl. Pak spánek.
Emoce: Bomba celý den. Jo a registruji se na pedofilii-info.cz, abych svoje vědomosti předával ostatním, protože pacienti na našem oddělení nejsou tak otevření. A nemají tolik znalostí.
16. 8. 2012
Byl jsem na pavilonu 25 ráno i odpoledne. Byl jsem na edukačce a asertivitě. Večer jsem byl na večeři a koukal na televizi.
Mrzí mě, že informace podávané od vás ke mně nejsou od všech členů terapeutického týmu jednoznačné. Na pohovoru s paní doktorkou bylo mým rodičům jasně vysvětleno, že budu propuštěn domů. A zase pan docent, že dokud si nebudu jistý, jak to mám s dospělýma ženama, že odtud nepůjdu. Opakující se věta, kterou paní doktorka popřela. Zase mi budete říkat, že to pan docent neřekl? Nebo že to tak nemyslel? Nevidím světlo na konci tunelu. Tak mi řekněte na rovinu, že tu ještě rok budu, že mě vlastně pustit nechcete, než aby mi každý říkal něco jiného.
Mám pocit, že terapeutický tým spolu nemluví na supervizích otevřeně. Paní doktorka mi řekne, že jsem v hledáčku na propuštění. Paní Hollá, jaký že to mám náhled a pan docent mi řekne, že dokud nebudu mít jasno, jak to mám s dospělýma holkama, že odtud nepůjdu. A ještě může třeba přijít pan primář Švarc a říct mi, že mám skákat po pravé noze. A třeba pán Bůh že mě svatý Petr nechce propustit z léčby. Byl bych rád, abyste si ten binec mezi sebou vyřešili, protože mám pocit, že nikdo z vás nemá jasno. Nemám nikdy jednoznačnou odpověď od všech. Jen různé názory. Šest měsíců bez sestupu splním a pak budou další a další podmínky. Přesně to jsem psal v dubnu. A měl jsem pravdu.
Takže jsem vlastně bráněn tomu, být venku a jít ven. Hlavně před mým posledním průserem, který jsem udělal, mi bylo řečeno, že už bych byl dávno venku. A najednou teď to vlastně úplně neplatí, že? Ze skupin soudím, že to před půl rokem od vás byla lež. Prý venku. Vždyť mi zbývá týden do naplnění podmínky, a propuštění je v nedohlednu. Celkem mě to tíží.
(…)
17. 8. 2012
(…)
Po pracovní terapii jsem se rozhodl se ostříhat. Stříhal mě Kuba. Já chtěl 3mm a on 6mm. Tak první jsem ho stříhnul já 6mm nástavcem. Asi jsem to udělal špatně, protože jsem to zjistil až pak. On mě pak stříhnul 3mm nástavcem a v zrcadle zjistil, že má pár vlasů neostříhaných a zapomněl, že je tam 3mm nástavec a udělal si pěkný pruh. :-)))) No, pobavil jsem se.
(…)
20. 8. 2012
Dnes ráno jsem byl na pavilonu 25 uklízet obě patra. Potom jsem byl na arteterapii a byla dobrá. Potom jsem byl na skupině a musím pochválit pana Kožnara a paní Řeřichovou za fajn poučnou a skvělou skupinu. A potom Kubu za dobré arte. Dnes mi nic nevadilo. Vše mělo být, jak má být. Jsem spokojen. Jdu na fotbal dneska, tak jsem zvědav. Asi umřu. Vůbec se mi tam nechce. ÁÁÁ. Jinak k dnešku nic nemám.
Emoce: Fajn. Paní doktorka, slečna Měchýřová, pan Kožnar, stážista Jakub, Majkl a Ptáček v pohodě. Nic mě nerozhodilo. Hezký den.
21. 8. 2012
Dnes mám fajn den, dozvěděl jsem se, že mám na Kubu dobrý vliv, tak jsem rád. A mám ho rád jako kamaráda. Překvapil mě dnes vstřícný přístup paní Řeřichové k propustce. Na křest se těším. A na propustku také. Hlavně si chci už udělat to téma, abych už šel domů. Jsem rád, že už vím, co po mně chcete, tak to splním. Ráno jsem byl na pavilonu 25 uklízet a potom jsem hrál na klávesy na relaxaci. Skupina taky v pohodě, nic mě netrápí. Jsem už ok. Večer přišli rodiče a taky ok. Dobře jsme pokecali. Večer jsem si dal vlastní jídlo. Pohoda, pak spánek.
Emoce: Radost, pohoda. Odpočinkový den. Ale je to fajn.
Fílův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.