DÍL II.
29. 3. 2012
Dnes jsem se probudil a už jsem se těšil do zahrady, tak jsem si hned před komunitou připravil věci ke vchodu, abych nemusel potkávat lidi na chodbách. Při komunitách se těším, aby už byly za mnou. Ze zahrady chodím, co nejpozději to jde, abych nepotkal spolupacienty ze stájí, takže dělám v zahradě i tu nejtěžší práci, abych uvolnil napětí a odcházím v 11:05, abych šel sám na barák a nikdo mne nepotkal. Po sprše jsem zalezl na velkou komunitu, sedl na okno a koukal ven a čekal na asertivitu.
Po obědě jsem čekal na velké komunitě na přehrávku, než přišli lidi, tak to bylo fajn. Miluju samotu a společnost normálních lidí. Odpoledne jsem se těšil i na tu hodinu do zahrady. Bavím se tam úplně o všem s vedoucíma, pomáhám jim tam i s ostatními pacienty. Šéfka řekne pacientovi, aby na kolečku dal ke zdi hlínu a on to nepochopil, a když jsem mu to řekl já, tak to pochopil. 🙂 Ale dal jsem si na čas a přišel v 15:10 (o deset minut později), prostě mě to baví a je mi líp než na baráku. Je to jinak bída. A jinak říkám si, kdo z vás by se ke mně mimo léčbu hlásil… Třeba potkat mne v metru, heh. Já bych sám k sobě nešel…
Emoce: Špatný, pak dobrý, pak špatný a pak večer normální. Hezký den…
19. 4. 2012
Vůbec se mi ráno nechtělo vstávat a jít na rozcvičku, nakonec jsem tam byl mezi prvníma, protože jsem mžoural po tmě na hodiny a viděl blbě čísla a myslel, že jdu pozdě. 🙂 Procházka byla pěkná, pak se mi ani nechtělo na barák. Pak jsem si vzal vysavač a vysával komunitu, na který mi skoro všichni jí, vlastně já taky, ale je to můj rajon a já si to ráno vysaju. Taky jsem se vyděsil, v okně prostředním byla sýkorka vevnitř na parapetu a když mě viděla, odletěla. 🙂 Pak jsem byl na snídani, ze které měl i **** **** radost, stejně to moc nedodržuje, tu dietu. Dostal jsem pigáro a odešel na komunitu. Témata vedená na komunitě mi připomněly stav, za kterého jsem tu nastupoval: lži, podvody, nože do zad, obelhávání řádu, obelhávání vizitních úkolů… Komunita skončila a já naskákal už u vchodu do připravených věcí a šel do zahrady.
V zahradě jsem vozil do kopce kytky, které se pak později zasazují. Akorát mě tam štval traktor a koně. Pak jsem přišel na pavilon a šel na asertivitu, na který jsem dal šanci ostatním mluvit o tom, co se tam probíralo. Bylo to poučné. Pak jsem byl na obědě, buchty s krémem, nebyl tam ani kousek masa :-). Pak jsem šel na přehrávku, kde jsem dospěl k závěru, že hodnější, milejší, rozumnější gentleman a intelektuální romantik jako já už prostě na našem baráku není. Musím se za to pochválit. 🙂
Po přehrávce jsem byl dobrovolně nenuceně na hodinku v zahradnictví, kde jsem opět kolečkem objížděl traktor, skoro stejná situace jako ráno :-). Pak jsem se opíchal o růže, ale neusnul jsem naštěstí, mě by pak stejně nikdo nevzbudil… Pak jsem měl vidiny, že nás přišla paní Hollá zkontrolovat a naštěstí nic. Potom jsem dostal za věrnou práci v zahradnictví salát. Byl moc dobrej, jen ocet nemám.
Jinak Kuba bude mít velký problém v budoucnu, bude tady asi dlouho. Někdy vedem na pokoji rozhovory a snažím se mu to vysvětlit, že holčičky v budoucnu néééé a on prostě holčičky v budoucnu jóóó, takže těžký. Jsem teda šel spát odpoledne se sexuálníma fantaziema. Myslel jsem na ženský a zdálo se mi o jídle. Hezký no. Probudil jsem se přímo na večeři, celkem šla. Brambory, houby, vepřový a omáčka. Potom jsem si vzal tento deník a mlíko, kterého jsem se ještě nenapil, protože jsem zabraný do deníku. Ani tu Ulici nevnímám. **** **** mě štve, nekoupe se – fuj. Tak jsem snad napsal vše, co šlo. Asi vše. Zdravím. 🙂
Emoce: Ráno jsem myslel, že zcvoknu z té dobrosrdečnosti lidí tady. Uvolnění nastalo až za dveřmi pavilonu směrem v zahradnictví, jezdící traktor mě taky trochu štval, ale pak jsem vyl až do přehrávky v klidu. Pak zase školka. Pak už do večera v pohodě.
24. 4. 2012
Dnes ráno jsem byl uklízet komunitu a pak jsem i na té komunitě byl. Byl jsem stěhovat a to mne bavilo. Až jsem málem vypadl z Avie. 🙂 Ale ten byt, co jsme stěhovaly vedle hlavní budovy byl luxusní, ale bydlet v něm bych nechtěl, jen kdyby byl jinde, třeba ve Vršovicích. Pak jsem byl v zahradnictví a na relaxaci. Na ní bylo ale moc lidí a to mi vadilo. Pak byla skupina a byla v pohodě, bylo to fajn.
Odpoledne tu byli rodiče s notebookem a bylo to fajn. Přijmul jsem pár přátelství na facebooku i od lidí, od kterých bych to nečekal. :-). Ale možná se s nimi i uvidím, trochu to mám i naplánovaný. Ale až budu mít 40ti hodinovou propustku, tak to krásně s nimi naplánuji někde v centru. A fotky budou, si to umím zařídit s celou parádou. Bude sranda, už se těším. 🙂 Oni mě zvou taky na akce a já musím odmítat a vymlouvat se, že nemůžu, protože jsem na Moravě a tak. Nebudu některým říkat, že jsem tady.
No a zdál se mi sen, že jsem byl někdy někde v baru nebo co to bylo a rozdávali tam lístky na něco zadarmo a bylo tam spoustu lidí. Přišel kamarád a tomu z nějakého důvodu lístek nedali a on odešel naštvanej naštvanej a přišla doktorka Řeřichová s nějakým mužem a lístek nedostala a já dostal od toho hodnýho pána na držku. A řekl mi: „Ty jí ten lístek dáš, nebo tě ona zmlátí.“ A přitom jsem s tím neměl nic společnýho. 🙂 Hezký no.
Já se pak koukal na televizi a snažil se **** spravit rádio. On rád otevírá postel s rádiem na posteli, tak mu spadlo. Tak jsem si od něho to rádio půjčil s tím, že až ho spravím, tak ho nevrátím. Tak jsem rádio otevřel a odmontoval všechny šroubky a po zapojení to rádio už nehrálo vůbec, tak jsem ho asi nějak rozbil víc, hehe 🙂 Ale co, stejně bylo z kasírky (vyřazených věcí). A stejně ho rozbil ****. A já se praštil do hlavy stoupnutím na dřevo od závěsů. No dnes jsem se nasmál. 🙂 Dobrou noční službu přeji a krásné ráno terapeutickému týmu. 🙂
Emoce: Fajn, nic mne neštve, nevadí. Těším se.
Fílův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.