DĚTSKÁ PORNOGRAFIE A JEJÍ TRESTNĚ-PRÁVNÍ DEFINICE – I. DÍL

V tomto článku bych se chtěl zaměřit na trestně-právní aspekty dětské pornografie tak, jak jsou stanoveny českým právním řádem. Konkrétně budeme hovořit o trestných činech „Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií“„Zneužití dítěte k výrobě pornografie“„Účast na pornografickém představení“ a pro úplnost i okrajově také o trestném činu „Navazování nedovolených kontaktů s dítětem“. Nejdříve ze všeho je však nutné si vymezit některé základní pojmy.

Vymezení pojmů

Definice pojmů „dítě“ a „osoba, jež se jeví být dítětem“

Podstatné pro dětskou pornografii jsou dva pojmy, a to „pornografie“ a „dítě“. Přesto, že se někomu pojem „dítě“ může zdát jasný, je v různých právních řádech definován odlišně. Klíčovou definici pro účely dětské pornografie stanovuje zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník (dále jen „TZ“), který v § 126 dítě definuje jako „osobu mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak“ (např. v § 187 pro účely TČ pohlavního zneužití je objektem dítě mladší patnácti let). Vymezit pojem „dítě“ pouze věkovou hranicí je zajisté přesné a nesporné. Pro úplnost ještě dodávám, že TZ hovoří toliko o „dítěti“, tedy bez konkretizace pohlaví. Objektem trestné činnosti tak mohou být jak dívky, tak i chlapci. Věk dítěte nemusí být nutně přesně určen a prokázán, pokud je již ze samotného vzhledu a fyzických proporcí dotčené osoby zachycené v pornografickém materiálu zjevné, že se o dítě mladší osmnácti let nepochybně jedná. Ve sporných případech (tedy tam, kde skutečný věk nelze např. z důvodu neznámé totožnosti osoby jednoznačně určit a zdánlivý věk dle jejího vzhledu je tak říkajíc „na hraně“), by bylo namístě uplatnění zásady „in dubio pro reo“ („v pochybnostech ve prospěch obviněného“).

V tomto článku se však věnuji konkrétně § 192 až § 193b TZ, a je třeba tedy vzít v potaz také skutečnost, že zákonodárce se v případech týkajících se dětské pornografie neomezil pouze na stanovení fixní věkové hranice, ale v § 192 odst. 1 rozšířil objekt skutkové podstaty tohoto trestného činu také na „osobu, jež se jeví být dítětem“. Úmyslem zákonodárce bylo nepochybně právně ošetřit takové situace, kdy by jinak nebylo možné trestat osoby šířící pornografii s osobou mladší osmnácti let, neboť dosti často by nebylo možné jednoznačně prokázat její skutečný věk. Pokud by byla věková hranice stanovena fixně, byla by tato jediným kritériem pro posouzení, zda se jedná o dětskou pornografii či nikoli. V praxi by tak bylo prokazování této trestné činnosti značně problematické.

Jak se však jistě shodneme, vymezení pojmu „osoba, která se jeví být dítětem“ je již mnohem složitější než samotné prokázání skutečného věku. Běžně se totiž stává, že osoba, která ještě nedosáhla věku osmnácti let, může vypadat starší. A naopak, osoba starší osmnácti let může, ať s ohledem na oblečení, účes a obdobné úpravy vzhledu nebo již dle samotných fyzických proporcí, vypadat mladší. Za osobu, jež se jeví být dítětem, je tak nutno považovat zejména osobu starší 18 let, u které je předstíráno, že tohoto věku nedosáhla, a vzhledem (třeba i podpořeným např. maskováním či líčením) připomíná dítě. Podobnost s dítětem musí být jednoznačná natolik, aby uváděla většinu vnějších pozorovatelů v omyl, že se jedná o skutečné dítě (Jiří Jelínek, Trestní zákoník).

Komentář k TZ uvádí k problematice „osoby, jež se jeví být dítětem“ poměrně výstižné vysvětlení: „U pornografie zobrazující osobu starší osmnácti let, která má vzhled dítěte, půjde především o případy, kdy osoby, které šíří pornografii, ví, že jde o osobu starší osmnácti let, a proto se ani nemohou dopustit trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193), ale u těchto pornografických děl předstírají, že je vyobrazena osoba mladší osmnácti let. Může se tak stát výslovně nebo má být nižší věk zřejmý z kontextu díla.“ (Pavel Šámal, Trestní zákoník)

Touto problematikou se již zabýval i Ústavní soud, avšak pouze v omezené míře, neboť se jednalo o usnesení, jímž došlo k odmítnutí ústavní stížnosti. I přes to ovšem Ústavní soud uvedl následující: „Dle názoru Ústavního soudu je v projednávané věci třeba vzít v úvahu, že ustanovení § 192, odst. 1 a 2 tr. zákoníku, postihující výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií, jsou konstruována velice široce, tzn. že postih může dopadnout na pachatele skutků velmi rozdílné konkrétní společenské nebezpečnosti. Nelze přehlédnout, že tyto skutkové podstaty nečiní co do trestnosti žádného rozdílu v charakteru a množství pornografického materiálu, jehož prostřednictvím byl trestný čin spáchán. Formálně jsou znaky uvedeného trestného činu naplněny bez ohledu na to, zda zobrazovaná osoba je dítětem toliko ve smyslu ustanovení § 126 tr. zákoníku (tzn. fyzicky dospělá osoba mladší osmnácti let), nebo zda jde např. o dítě školního či předškolního věku. Šíře uvedených skutkových podstat je patrná i z toho, že k jejich naplnění postačí, pokud se zobrazená osoba toliko „jeví být dítětem“.“ (usnesení Ústavního soudu ČR, sp. zn. III.ÚS 4244/12)

Definice pojmu „pornografie“

V TZ je užito pojmů pornografie a pornografického díla jako souhrnného označení pro materiál, který zasahuje dle názoru zákonodárce do zájmů společnosti zejména v mravnostní sféře natolik, že je tím vyvolávána potřeba do určité míry regulovat jeho šíření, v některých případech i jeho výrobu či dokonce pouhé přechovávání. Stejně jako u vymezení pojmu „osoba, která se jeví být dítětem“, není ani pojem „pornografie“ zcela jednoznačný. Ačkoli se jednotlivé názory různí, lze se na základě jejich průniku dobrat určitých společných znaků, jež pornografii definují. Náš TZ pornografii jako takovou nedefinuje, proto je v tomto případě nutno obrátit se na odbornou literaturu, respektive na judikaturu vyšších soudů. TZ ani nijak nerozlišuje mezi reálnou a virtuální pornografií. Mravní vývoj může dle zákonodárce zřejmě ohrozit veškerá pornografie, a to i v případě, že se jedná o pornografii pouze virtuální, třebaže na první pohled nerealistickou.

Právnický slovník popisuje pornografii následovně: „Pornografie může mít podobu díla písemného, fotografického, filmového, počítačového, elektronického nebo jiného (např. plastický model, soška). Pornografii lze charakterizovat tím, že vtíravým způsobem podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost. Test pornografické povahy díla spočívá tedy na posouzení, jednak zdali celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s běžným cítěním, jednak zdali podněcuje sexuální pud. Samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci (při koupání, pro účely reklamy) není pornografickým dílem, i když by mohlo vzbuzovat sexuální vzrušení.“ (Dušan Hendryk, Právnický slovník)

Nejvyšší soud se k této problematice vyjádřil následovně: „Co lze považovat za pornografické dílo, není zákonem vymezeno. Právní teorie, jakož i judikatura soudů za takové pokládá dílo, které zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost, vyvolává pocit studu.“ (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 8 Tdo 1002/2012)

Neexistuje tedy jednotná definice, co je pornografie, nejjednodušeji se dá říci, že se jedná o „znázorňování sexuálních motivů za účelem vyvolání pohlavního vzrušení“. Pornografie jako taková tedy představuje dílo, které zobrazuje pohlavní orgány a sexuální styk, který obecně vyvolává pocit studu a současně působí na sexuální pud (Jiří Dunovský, Problematika dětských práv a komerčního sexuálního zneužívání dětí u nás a ve světě).

Důležité je si uvědomit nejen to, co je pornografií, ale také to, co jí není. Za pornografii nelze považovat pouhý obraz nahého lidského těla nebo umělecké dílo, i když by zachycovalo nejintimnější chvíle lidí, dokonce i když by mohlo sexuálně vzrušovat některé jedince. Pornografickým dílem nejsou ani historicky cenné předměty pornografické povahy nebo věci určené k vědeckým, uměleckým či osvětovým cílům (důvodová zpráva k návrhu nového TZ (zákon č. 40/2009 Sb.) – část druhá, zvláštní část, hlava III). Jak je uvedeno i v definici z Právnického slovníku, za pornografii se nepovažuje každé zobrazení pohlavních orgánů, proto ani nelze generalizovat, že např. uchovávání fotek, kde se koupe nahé dítě, je automaticky držením dětské pornografie.

Definice pojmu „dětská pornografie“

Stejně jako obecná pornografie, tak ani pornografie dětská nemá žádnou jednoznačnou právní definici. Přestože mezinárodněprávní a unijní dokumenty obsahují poměrně jasné a určité specifikace, v ČR zákonodárce poskytl pouze obecnou definici tohoto pojmu a opět ponechal jeho bližší vymezení na odborné literatuře a rozhodovací praxi soudů. V právních řádech bychom ji tak hledali marně. Dle důvodové zprávy není definice pornografického díla obsažena v TZ především proto, že posuzování tohoto pojmu nečiní v praxi problém, a to hlavně díky platné judikatuře (důvodová zpráva k návrhu nového TZ (zákon č. 40/2009 Sb.) – část druhá, zvláštní část, hlava III). Vágní formulace pornografického díla, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, má pak jistý negativní vliv na určitost celého ustanovení a je tak nutné klást ještě větší důraz na teleologický výklad.

Jednu velmi stručnou, avšak přesto trefnou definici, uvádí například Jan Chmelík ve své publikaci „Mravnost, pornografie a mravnostní kriminalita“, který dětskou pornografii definoval jako „zobrazení dětských pohlavních orgánů, pohlavního nebo jiného sexuálního styku s dítětem nebo mezi dětmi“.

O definici pornografického díla zobrazující dítě se pokusil i Nejvyšší soud, který dospěl k závěru, že pornografické dílo zobrazující dítě je např. „snímek obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, naopak o pornografické dílo bez dalšího nepůjde, pokud se bude jednat o snímky, které pouze znázorňují dítě a jsou poskytnuty osobám, které trpí sexuální deviací (tj. osob, pro které jsou sexuálně atraktivní nedospělé osoby) zpřístupňovány takovými prostředky, které tyto osoby vyhledávají.“ (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 1077/2004)

V návaznosti na obecné vymezení pornografického díla je dle Nejvyššího soudu nutné přistupovat k dětské pornografii specificky, protože „obrazová prezentace dítěte, zejména nižšího věku, zpravidla u normálního jedince, nevede k vybavení sexuálních asociací“. Dle citovaného usnesení NS nelze za pornografické označit „snímky zachycující oblečené dětské modely ani modely částečně či plně obnažené, které shora uvedená kritéria nenaplňují, takže u normálního jedince nevzbuzují sexuální asociace a působí sexuálně stimulujícím způsobem toliko na jedince pohlavně deviantního“.

Z novější judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že „aby mohlo být nějaké dílo zobrazující dítě podle trestního zákoníku považováno za pornografické, musí jednak u normálního jedince vyvolávat aktualizaci sexuálního pudu a za druhé překračovat uznávané morální normy příslušné společnosti, a tedy u většiny jejich členů vzbuzovat stud“ a je tak zcela zřejmé, že „v našem kulturním prostředí jednoznačně definici pornografie splňují“ např. „fotografie dívky mladší osmnácti let provádějící felaci“ nebo fotografie „osob zjevně mladších osmnácti i patnácti let, situovaných v polohách vyzývavě předvádějících obnažené pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení“ (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 8 Tdo 1002/2012). Naopak za dětskou pornografii zřejmě nemusí být za určitých okolností považovány např. fotografie zobrazující nezletilou dívku ve spodním prádle či v nezapnuté poodhalené košili s viditelným jedním ňadrem (usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 1068/2012).

Poměrně obšírněji definovala dětskou pornografii Šárka Blatníková ve svém článku „Pachatelé komerčního sexuálního zneužívání dětí v ČR – informace z výzkumu“, publikovaném v časopise „Trestněprávní revue“, ročník 2010, číslo 11: „Znázornění dítěte účastnícího se skutečné nebo předstírané explicitní sexuální aktivity, ať už je toto zobrazení provedeno jakýmkoliv způsobem, a rovněž tak jakékoliv vyobrazení sexuálních orgánů dítěte určené primárně k sexuálním účelům, je považováno za dětskou pornografii. Jde tedy o pornografický materiál (zvukový nebo obrazový), který zobrazuje dítě, které se aktivně nebo pasivně účastní jednoznačně sexuálního jednání, a to včetně dráždivého vystavování přirození, nebo skutečnou osobu se vzhledem dítěte, která se aktivně nebo pasivně účastní sexuálního kriminálního jednání, nebo realistické znázornění neexistujícího dítěte, které se aktivně nebo pasivně účastní výše popsaného kriminálního jednání.“

Podle směrnice EU o boji proti pohlavnímu zneužívání a pohlavnímu vykořisťování dětí a proti dětské pornografii z roku 2011, která je zatím posledním aktuálně účinným unijním předpisem týkajícím se dané problematiky, se dětskou pornografií rozumí jakýkoli materiál, který zobrazuje dítě, které se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo jakékoli zobrazení pohlavních orgánů dítěte prvotně k sexuálním účelům, a dále též jakýkoli materiál, který zobrazuje osobu se vzhledem dítěte, která se účastní skutečného nebo předstíraného jednoznačně sexuálního jednání, nebo každé zobrazení pohlavních orgánů osoby se vzhledem dítěte k prvotně sexuálním účelům, a konečně realistické obrázky dítěte, které se účastní jednoznačně sexuálního jednání, nebo realistické obrázky pohlavních orgánů dítěte k prvotně sexuálním účelům (ustanovení čl. 2 písm. b) směrnice 2011/93/EU).

Ve všech zmíněných zdrojích se dítětem, resp. nezletilou osobou, rozumí osoba mladší 18 let. Uvedené definice dětské pornografie jsou téměř shodné, nebo alespoň velmi podobné.

Pro účely definování dětské pornografie je třeba také uvést, že většina těchto pornografických děl je vázána na zobrazení takových osob, jež ještě nedisponují sekundárními pohlavními znaky, které se vyvíjejí v pubertě. Nicméně spousta děl, která by se dala zařadit k dětské pornografii, zobrazuje již osoby s vyvinutými druhotnými pohlavními znaky, a to např. dívky a chlapce, kteří jsou v pubertě, nebo i osoby, které jsou již starší osmnácti let, nicméně tyto znaky se jim dostatečně nevyvinuly, a proto mohou být pro pachatele trestných činů definovaných v § 192 až § 193b TZ stále objektem zájmu a sexuální přitažlivosti.

Trestní aspekty kreslené, animované a písemné dětské pornografie

Pro mnohé bude jistě zajímavá otázka, zda je i kreslená či animovaná dětská pornografie trestná, když je v ní dítě sice realisticky zachyceno, nicméně k jejímu vytvoření nebylo žádné dítě zneužito. V komentáři k TZ (Šámal, Trestní zákoník) se uvádí, že je nutné s ohledem na unijní úpravu (rozhodnutí Rady EU 2004/68/SVV) vykládat pojem osoby, jež se jeví jako dítě jako „pornografické dílo, které využívá nebo jinak zachycuje osobu starší osmnácti let, která má však vzhled dítěte“ nebo „neexistující dítě, avšak realisticky znázorněné“. Z toho tedy vyplývá, že současná právní úprava kriminalizuje i kreslenou nebo jinak animovanou dětskou pornografii, neboť i přes skutečnost, že není zneužito žádné dítě, je postava v díle vyobrazená schválně jako osoba dítěte. TZ v § 192 označuje za pornografické takové dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě. Není tedy rozhodné, zda je vyobrazené dítě skutečné či pouze animované, neboť cílem právní úpravy je v této souvislosti postih patologických projevů lidské sexuality bez ohledu na objekt, na který je zaměřena. Zcela nezbytně je nutné tyto principy vztáhnout např. i na fotomontáž, naplňující znaky pornografického díla a zachycující děti nebo osoby jevící se být dětmi.

Michal Bartoň ve svém článku „Virtuální pornografie, limity svobody umělecké tvorby a svobody projevu a trestní zákon“, publikovaném v časopise „Právní rozhledy“, ročník 2008, číslo 17, k této problematice výstižně uvedl: „Animované pornografické filmy nejsou samozřejmě žádnou novinkou a existovaly již před boomem počítačové technologie. Počítačová animace však s sebou přináší jeden zásadní problém, který dosud společnost nemusela v souvislosti s virtuální pornografií nikdy řešit. A tím je míra realističnosti zobrazovaného obsahu. Bylo jen otázkou času, kdy bude muset právo na nový způsob výroby pornografických děl reagovat.“

Poněkud složitější otázka vyvstává ohledně písemné pornografie, kdy se typicky jedná o erotické povídky, popisující detaily sexuálního styku dospělých s dětmi, případně sexuálních styků dětí mezi sebou, jejichž primárním účelem je vyvolání sexuálního vzrušení. Lze se setkat s názorem, že šíření ani jiné nakládání s písemnou dětskou pornografií trestné není. Některé skutečnosti opravdu naznačují tendenci zákonodárce nekriminalizovat výrobu a jiné nakládání s písemnými pornografickými díly, které by jinak mohla mít povahu dětské pornografie, avšak s ohledem na text zákona by ve vztahu k ustanovení § 192 odst. 1 TZ takový výklad akceptován být neměl, protože i písemná dětská pornografie dle mého názoru za určitých okolností spadá do kategorie „jiného pornografického díla“.

V příslušných ustanoveních TZ je pojem pornografického díla rozšířen o demonstrativní výčet jeho možných druhů či forem. Zákonná úprava poněkud nedůsledně směšuje příklady druhu díla (dílo fotografické, filmové), jeho původu (dílo počítačové, tedy patrně dílo vytvořené pomocí počítače) a formy (dílo elektronické, tedy dílo čitelné pouze strojově). Uvedený demonstrativní výčet tak postrádá hlubší koncepci. Důvodem pro výslovné uvedení fotografického a filmového díla je zřejmě skutečnost, že právě tyto druhy pornografie patří k těm nejrozšířenějším. Pojem počítačového díla je pak značně neurčitý a jeho užitečnost v daném ustanovení je dosti diskutabilní, přičemž ani závěr, že se jedná o dílo vytvořené pomocí počítače, příliš nenapomáhá k jednoznačnému vymezení jeho obsahu (pod neurčitý pojem počítače může za určitých okolností spadat např. i mobilní telefon nebo jiné obdobné zařízení). O něco kvalitnější, byť obecnější vymezení nabízí důvodová zpráva k TZ, ve které je uvedeno, že může být závadný obsah vyjádřen slovně, písemně, zvukem, obrazem, zobrazením (plošným i prostorovým) nebo i kombinací těchto způsobů. V § 192 TZ o trestnosti výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií sice není písemná forma ve výčtu výslovně uvedena, avšak se jedná o výčet demonstrativní, takže jak již bylo výše uvedeno, písemné dílo může spadat právě do kategorie „jiného pornografického díla“. Otázkou by nicméně bylo posouzení takového případu ze strany soudů, zejména pak s ohledem na míru (dle mého názoru nízké) společenské nebezpečnosti takového počinu a zásady subsidiarity trestní represe.

Problematiku kreslené a animované dětské pornografie lze uzavřít konstatováním, že v současné době zákon skutečně hovoří v neprospěch držení i těchto forem. Zůstává otázkou, zda je taková právní úprava opravdu účelná a nezbytná. Pokud se týká pornografie písemné, není mi známo, že by v této věci existoval nějaký precedens, nebo se mi alespoň nepodařilo vyhledat žádný judikát vztahující se k případu, kdy by byl u nás někdo odsouzen kvůli pouhým pornografickým textům.

Autor textu: Paulie86

Komentáře jsou uzavřeny.