Vyhýbejte se dětem, milí pedofilové! Nedovolte si, byť pouze občasný společenský kontakt s dětmi. Proč? Protože co kdyby. Pak ovšem ve svých fantaziích si můžete s dětmi dělat, co chcete, jen s reálnými dětmi nemějte nic společného. Co všechno to může znamenat? Dovedeno ad absurdum, naprosto se vyhýbat dětem znamená raději nechodit ani ven z bytu (zákeřné děti se hemží všude po ulicích), může to znamenat raději se vyhýbat svým známým (co kdyby nedej bože se tam vyskytlo nějaké dítě), možná se taky stranit svojí rodině (rodina je nejzákeřnější a nebohému pedofilovi neustále hrozí, že se někomu blízkému narodí dítě, co čert nechtěl, preferovaného pohlaví, a pokud dítě doroste i do preferovaného věku, je to katastrofa).
Přeháním. Ale mohu uvést vlastní zkušenost, že v době, kdy jsem se sám držel kréda se kvůli bezpečnosti dětem vyhýbat, byl jsem rozhodně větší asociál. Dřív, když jsem byl na návštěvě u kamaráda, a do jeho pokoje vlítnul jeho malý asi pětiletý příbuzný, tak jsem seděl jako zařezaný. Sotva jsem kloučka pozdravil, nebyl jsem schopný pořádně slova, na kluka jsem vůbec nereagoval a ten se zas styděl mě. Jak mě kamarád viděl, že jsem takový rozhozený, začal mě ještě provokovat, že mi kluka posadí na klín. Pak proběhla má, řekněme, pedofilní aktivizace, znovu jsem se při příležitosti nějaké párty viděl se stejným klukem, v té době asi 8letým. Seděl trochu stydlivě opodál, oslovil jsem ho, jestli s námi bude u táboráku, pak jsme si začutali, pokecali o gogounech a ukázal mi své králíčky. Když jsme tam pak chvíli seděli sami, odpověděl mi, že asi pak už k táboráku nepůjde, protože se mnou si povídat dokáže, ale až přijdou další hosté, styděl by se. Nechci vůbec hodnotit, který ze způsobů reakce je horší nebo lepší. Ale ptám se: který odpovídá víc reakci dospělého vyrovnaného člověka?
Anebo jinak! Samozřejmě, že i pedofil má právo svobodně chodit po ulici, tedy pokud na sobě nemá kabát, nejede v mercedesu, a neoblejzá nějak podezřele blízko dětského hřiště. Potkává i děti, krásného, usměvavého, roztomilého kloučka, řekněme. Blonďáčka nejlépe. Modré oči, ďolíčky. Tři minuty na něj kouká, a pak má večer samozřejmě svaté právo si při představě toho kloučka udělat dobře. Ve své fantazii může cokoliv. Kdyby se ho náhodou ten klouček na ulici zeptal, kolik je hodin, všichni jistě dobře víme, co má správný pedofil udělat.
A řekněme, že stejný klouček bude v pedofilově domácnosti na návštěvě. Nezval ho tam, ale stalo se. Co teď? Nejlépe jít spát ven, ale třeba zrovna prší. Takže pedofil se bude jakémukoliv kontaktu s dítětem vyhýbat, nejlépe se zamkne v pokoji. Klouček klepe, chtěl by jít hrát s pedofilem na počítači, pedofil ho nechá hrát a jde do kuchyně, klouček najednou, že má hlad a tak dále. Zároveň je samozřejmě kloučkem sexuálně přitahován. Opět má právo udělat si pod peřinou dobře, má právo být vzrušený (o samotě), má právo si s kloučkem dělat ve své fantazii cokoliv. Ale nemá právo s ním mluvit, a tak navázat citový vztah.
Představme si opravdu velkou potencionální tragédii pro pedofila, že se mu všechny jeho snahy sesypou a nějakým způsobem musí spát s oním kloučkem v posteli. Opět jsou pod peřinou, klouček spí. Proč mu vlastně nesáhnout mezi nohy a neonanovat vedle něj? Vždyť klouček do této chvíle byl pro pedofila pouze sexuálním objektem fantazií, což není o tolik jiné, než spící objekt vedle něj. Proč by na to vlastně neměl právo?
A já si myslím, že na to setsakra právo nemá, a že by si to dotyčný pedofil uvědomil daleko lépe, pokud by dítě nebral pouze jako sexuální objekt, ale jako milovanou bytost, s kterou navázal citový vztah, bytost, kterou bere jako dítě, o kterém přemýšlí a zajímá se o něj jako o člověka. Ne pouze jako o sexuální objekt touhy.