BONUS
DOPIS NA ROZLOUČENOU (TÝDENNÍ ÚKOL ZE SEXUOLOGICKÉ LÉČBY)
Ahoj Filipe,
tak už je to tady… Splnil se ti sen a jdeš domů. Nikdo si to nezaslouží víc než ty. Přeju ti to, jsem šťastný. A také smutný. Už spolu nebudeme trávit tolik času, alespoň dokud mě také nepustí a to nebude hned. V jistém smyslu se tedy nyní s tebou loučím, kráčíš dál do nového lepšího života a já zůstávám tady se svými vzpomínkami.
Jako by to bylo před chvílí, když jsme spolu poprvé mluvili. Poprvé jsem přišel na komunitu a chtěl se posadit na kraj, ale ty jsi mě poslal o křeslo vedle, neboť jsi ten den přecházel z režimu D do režimu C. Nebo si vybavuji svou první arteterapii, kde jsme kreslili lidské postavy obou pohlaví a ty jsi jako jediný dokázal přiznat, že tvoje „ženská“ vypadá ve skutečnosti jako holčička a že to bude projevem tvého sexuálního zaměření. Hned jsem v duchu zajásal, že je tu aspoň někdo chytrý. Jakmile jsem začal tušit, že se budu stěhovat z pokoje č. 1, přál jsem si jít k tobě, neboť jsem tušil, že si budeme rozumět. Nemusím snad ani dodávat, že skutečnost pak překonala i ta nejoptimističtější očekávání.
Jak jsme se spolu začínali stále víc bavit, téměř pořád za mnou chodily zástupy spolupacientů i některé sestry a varovaly mě, že si tě nemám pouštět k tělu, protože potápíš lidi, jsi zlý, divný a někdo dokonce tvrdil, že ani nejsi člověk. Snad nikdy v životě jsem před nikým nebyl tolikrát varován. A nikdy jsem nebyl tak šťastný, že jsem neuposlechl názoru většiny a zařídil se po svém.
Málokdy ve svém životě jsem se cítil aspoň z poloviny tak šťastný a veselý jako tady s tebou. Vždy jsme nalezli téma k hovoru, ať už jsme probírali vážné věci nebo se pouštěli do rozborů těch nejbláznivějších absurdit. Blbli a dováděli jsme spolu jako „puberťáci z mateřské školky“, jak se vyjádřila jedna ze sestřiček, a dusili jsme se přitom smíchy. Zároveň jsme si vždy dokázali pomoci a zastat se jeden druhého.
Ukázal jsi mi, že se mohu těšit i ze společnosti dospělých a že se dovedu bavit také o jiných tématech, než jsou děti a pedofilie. Naučil jsi mě opět se radovat ze života, dělat blázniviny a oprostit se od děsů zažitých v kriminále. Jako první člověk vůbec sis vydobyl moji absolutní důvěru a já se ti svěřil s věcmi, o kterých jsem předtím v životě nikomu neřekl. Nestyděl jsem se ti vylíčit sebetrapnější zážitek a ty jsi mě vždy s pochopením vyslechl. Přestože jsme spolu trávili až absurdní množství času, nikdy jsme se nepohádali a nebyli na sebe zlí.
Vzpomínáš, jak jsi mi říkal, že jsi odsud pomohl už třem lidem a pomůžeš i mě, načež jsem ti odpověděl, že tentokrát to budu já, kdo dostane pryč tebe? Léčbu jsi skutečně úspěšně dokončil, ale je to především tvoje zásluha, byť jsem ti snad taky trochu pomohl. Dělal jsem, co jsem mohl. Snažil jsem se ti radit i vymýšlet ty nejšílenější ztřeštěnosti, když jsem cítil, že se trápíš a potřebuješ rozptýlit a přivést na jiné myšlenky. Někdy jsem kvůli tomu byl i ošklivý na jiné lidi, ale touha ti pomoci u mě byla nejsilnější ze všeho. Však, jak už jsem psal výše, ty jsi mě ohromně pozvedl a já doufám, že jsem ti to alespoň částečně dokázal oplatit.
Nyní odcházíš a mně je trochu smutno, byť ti to ze srdce přeju a také se těším, až půjdu ven a začneme realizovat vše, co jsme si naplánovali. Zůstáváme spolu sice v kontaktu, ale už to asi nikdy nebude úplně takové, jako tady. Třeba to ale bude ještě lepší. Uvidíme. Přeju ti jen to nejlepší a nepochybuji, že se ve světě neztratíš. Hlavně ti ale slavnostně slibuji, jestli si venku najdeš jiného spolubydlícího nebo nejlepšího kamaráda, tak si tě najdu a nakopu ti prdel!
Kuba
Kubův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.