DÍL VII.
Téměř všechen čas jsem trávil s Filipem, starosti jsme rychle házeli za hlavu, dělali si srandu z ostatních (hlavně z terapeutů) a vůbec se celkově skvěle bavili, což však bylo částečně pouze zástěrkou toho, že jsme oba začínali být čím dál nervóznější – z toho, jak Filipovi dopadne propuštění a dalších věcí. Pomalu jsem se také psychicky připravoval na Filipův odchod z léčby. Mezitím jsem se stihl i zúčastnit 20. celostátního kongresu o sexuální výchově v Pardubicích.
Čtvrtek 30. 8.
Po návratu z pavilonu 25 mě dopoledne čekal pohovor s (psychologem a) blízkou osobou (mámou), který proběhl jako obvykle rychle a v klidu. Potom proběhla docela zajímavá edukačně-asertivní debata ohledně režimu léčby. Odpoledne jsme měli mimořádnou skupinu, za níž jsem jako pokaždé vděčný.
Poté jsem šel na vycházku, kterou jsem nakonec ještě spolu s Filipem strávil ve společnosti pacientů a pacientek z pavilonu 3, kteří venku pořádali „svatbu“ i s následnou hostinou a živou hudbou. Večer se budu koukat na fotbal: Spartu s Feyenoordem.
Emoce: Nejzajímavější pro mě bylo odpoledne strávené na „svatbě“ pacientů z pavilonu 3. Nikdy jsem neměl moc ve zvyku chodit dobrovolně do společnosti dospělých lidí, tentokrát jsem udělal výjimku a bylo příjemné být mezi jinými lidmi, než se kterými jsem pořád tady na baráku. Živá hudba na následné oslavě pak taky hezky podkreslovala atmosféru, až se mi nechtělo zpátky na barák.
Pátek 31. 8.
Když pominu dopolední stěhování, tak jsem dnešní deštivý den především prolenošil a veskrze nedělal vůbec nic užitečného. 🙂 Aspoň jsem ale absolvoval pohovor se zkouškami, čtení rozsudku a udělal dopředu artefakt a týdenní úkol, takže od toho budu mít o víkendu klid.
Emoce: Opět mě potěšila charakteristika, která na mě byla napsána. Akorát mi přišlo trochu líto, že se v mé charakteristice objevilo, že mi můj pobyt zde značně zpříjemňuje a ulehčuje skutečnost, že zde mám blízkého kamaráda (což je naprostá pravda), ale v charakteristice na Filipa se nic obdobného neobjevilo, takže teď abych se kvůli tomu cítil méněcenný a méněpomáhající. 🙂
Jinak emoce velmi dobrý, těším se… no, skoro na všechno. 🙂
Úterý 4. 9.
Ráno jsem na komunitě žádal o výjimky ke kongresu v Pardubicích, potom jsem byl na pavilonu 25 a na vizitě. Po obědě skupina a následně vycházka, kterou jsem tentokrát strávil před V. kolonou ve společnosti lidí z pavilonu 3 a Filip k tomu hrál na klávesy.
Emoce: Ráno jsem se naštval na *** kvůli jeho nesouhlasu k mé účasti v Pardubicích a to proto, že se snažil rozhodovat za mě, co je a co není pro mě dobré. Něco takového mě dvojnásob zaráží a štve od člověka, který o mně vůbec nic neví. Na základě čeho pak za mě rozhoduje?
Jako obvykle pak ze mě zlost docela rychle (během dopoledne) spadla, řekl jsem si, že to se mnou myslel dobře, jen o mně nic neví. Uvažuji, že bych si o tom s ním promluvil a vysvětlil mu svůj postoj, ale dnes jsem se na to vykašlal a zvažuji, zda je to vůbec nutné a stojí mi za to věnovat tomu čas, navíc je otázka, zda on vůbec chce o něčem takovém mluvit, nezdá se mi přístupný k hovoru. A také se nic neděje, jak jsem pochopil, jeho nesouhlas s mým uvolněním na kongres v Pardubicích nic neovlivní.
Jinak nálada dobrá.
Středa 5. 9.
Dopoledne jsem byl tradičně na pavilonu 25, odpoledne jsem (snad nadlouho naposledy) protrpěl u zubaře, i když tentokrát to už nebyl tak hrozný, zub do kterého mi vrtal byl už bez citu a tak jsem jen cítil, jak mi úlomky zubu lítají všude po puse. No a potom, asi aby mi nepřišlo, že se mi nedostává náležité péče a pozornosti, mi vrtal a zaplomboval ještě jeden zub, ten už ale naštěstí neprovrtával až do kořene. Prostě hezký, hlavně už snad dlouho k zubaři nebudu muset jít.
Po návratu z propustky jsem samozřejmě hned vyzvídal, jak Filip dopadl na primářské (však on by mi taky neodpustil, kdybych mu to hned obratem nenapsal) a potom jsem se uvelebil u počítače.
Emoce: Dobrý, jsem šťastný, že to Filipovi vyšlo, strašně mu to přeju. A zároveň na mě kvůli tomu chvílemi jde smutek. Samozřejmě. A bude to horší, jak se jeho faktické propuštění bude blížit. Ale přeju mu to. Zaslouží si jít odsud pryč.
Neděle 9. 9.
Dopoledne jsem byl jako tradičně na pavilonu 25, potom co jsem udělal všechnu svou práci v přízemí, šel jsem ještě dobrovolně pomoc do patra Filipovi. Kolem oběda jsem výjimečně asi hodinu kreslil artefakt (a snažil se ho mít hezký). Co mi zbylo, když jste zadali takové téma („Moje láska“)? Akorát se mi při tom kreslení začalo opět stýskat po Terezce. A taky se bojím, že dostanu mínusáky, protože nikdo neuvěří, že jsem to kreslil já. Po obědě jsem byl venku s návštěvou – kamarádem.
Emoce: Celkově dobrý, poměrně silně na mě tentokrát zapůsobil artefakt, kdy mě jednak potěšilo, jak jsem jej dokázal nakreslit a zároveň mi to přivodilo stesk po holkách.
Středa 12. 9.
Po dvou dnech jsem se opět podíval na pavilon 25, kde se mi tentokrát naskytla i možnost shlédnout malé představení cirkusu, ovšem duchem jsem už byl na „cirkusu“, na kterém budu vystupovat zítra. V podvečer jsem se kvůli tomu za cca 2,5 hodiny našprtal z paměti svou část referátu pro kongres v Pardubicích.
Během dne jsem si také vyzvedl epikrízu, která je opět docela hezky a vůči mně vlídně napsaná, jen bych ocenil, kdyby se tam objevil výhled, kdybych teoreticky (pokud vše půjde dobře) mohl jít na primářskou.
Emoce: Soustředím se na kongres v Pardubicích, mírná nervozita, ale věřím si, že vše zvládnu.
Sobota 15. 9.
Vrátil jsem se z kongresu v Pardubicích, který byl celkově poměrně zajímavý a fajn a především z mého osobního hlediska dopadl úplně super, moje vystoupení před zaplněným sálem (na mnoho jiných referátů byl poloprázdný) sklidilo bouřlivý potlesk a poté za mnou v kuloárech neustále chodili lidi, různí doktoři, psychologové, pedagogové apod. a říkali mi, že náš referát s Mgr. Karlem Žákem byl nejlepší a nejzajímavější na celém kongresu, že jim mé vystoupení v mnohém otevřelo oči a donutilo je se zamyslet, že v nich vzbudilo pozitivní emoce a že o něm vyprávěli i dalším lidem. A to jsem mluvil např. i s lidmi z občanského sdružení Podej ruku zabývajícím se pomoci obětem sexuálního násilí a pohlavního zneužívání včetně paní, která byla jako dítě obětí sexuálního zneužívání a ani z její strany nebyly na mě žádné negativní reakce, naopak jsme se ještě bavili o tom, zda by byla nějaká možnost spolupráce mezi sdružením Podej ruku a Československou pedofilní komunitou, například že by se na webu www.pedofilie-info.cz mohly objevit příběhy v dětství zneužívaných žen – třeba proto, že dle kvantitativního výzkumu v pedofilní komunitě si 22 procent pedofilů myslí, že dobrovolné sexuální praktiky nemohou dítěti ublížit a to je nebezpečně vysoké číslo – příběhy v dětství zneužívaných žen by jim mohly ukázat, jaké následky pro děti může „dobrovolné“ zneužívání mít.
Uvidíme, co z těchto „oťukávacích“ rozhovorů do budoucna vzejde, každopádně je fakt, že jsem v poslední době na sebe „navalil“ spoustu práce, kterou budu potřebovat, až odsud odejde Filip, abych nějak zaplnil to ohromné množství času, který nyní běžně trávím s ním a abych měl potom na co upnout pozornost a díky tomu se pokud možno co nejméně trápil smutkem nad ztrátou „svého dvojčete“.
Po návratu do Prahy jsem se na otočku stavil doma a rozdal jako dárky věci, které dostávali účastníci kongresu a které bych dle režimu léčby neměl mít u sebe, takže třeba máma dostala láhev medoviny a táta ArginMax.
Emoce: Skvělý, kongres jsem si užil, před svým vystoupením jsem byl samozřejmě nervózní, ale zvládl jsem to. Všechny ohlasy na mě byly hrozně pozitivní, což mě těší, stejně jako to, že jsem měl možnost si promluvit s mnoho inteligentníma a vzdělanými lidmi. A vůbec, nikdo mi tam nevyčítal, že mluvím příliš slušně a spisovně, mluvili tam tak úplně všichni – nádhera. 🙂
Neděle 16. 9.
Dnes jsem si trošku přivydělával MA body, dopoledne jsem byl na pavilonu 25 a po obědě jsem stěhoval a skládal stánky, stoly, lavičky a další věci po akci Babí léto. Mezitím jsem ještě na lékárně stihl zprovoznit tiskárnu, která panu ošetřovateli odmítala tisknout. Potom jsem se těšil na internet, neboť jsem tam chtěl udělat řadu věcí – i v návaznosti na kongres v Pardubicích, ale V. kolona byla zavřená kvůli nějaké pochybné akci (rýpnutí do pana docenta Kožnara, který v prostorách divadla a kavárny pořádal svůj vlastní kongres a předtím mi silně rozmlouval účast na kongresu v Pardubicích, neboť si mě přál mít jako pořadatele na svém kongresu).
Ale zase tak moc mě to nemrzelo, takhle jsem se zase za hezkého počasí druhou část odpoledne (po stěhování) procházel po areálu s Filipem a klábosili jsme o všem možným i nemožným (Filip říká, že do kategorie nemožných řadí především paní Mgr. Hollou. Vzhledem k tomu, že jsem dle ní agresor a Filip nemá žádné kamarády, tak jeho postoj plně chápu a v podstatě i podporuji.
Emoce: Dobrý, tady zažívám více srandy než kdykoliv předtím, takže vlastně hodně dobrý. 😀
Pondělí 17. 9.
Dopoledne jsem byl na stěhování, sundával jsem výzdobu k Babímu létu a šplhal kvůli tomu trochu po stromech, potom jsme akorát stihli arteterapii. Po skupině jsem se byl ve V. koloně podívat na internet, co nového se stalo za asi šest dní, co jsem na něm nebyl a bylo toho více než dost. Závěrečným programem dne byl fotbal.
Emoce: Dopoledne skvělý, hezky jsem se protáhl při stěhování a i arteterapie byla fajn, skupina potom v pohodě. Následně jsem se vysoce vytočil na internetu, protože co jsem na něj nechodil, tak někteří lidi dělali něco jiného, než jsme se domluvili a než by se mi líbilo. Docela hodně mě to vytočilo, až jsem raději vypnul počítač a šel si několikrát rychlou chůzí projít areál, protože jsem nechtěl hned pod emocemi na vzniklou situaci reagovat.
Při procházce jsem si zdůvodnil, že jednak přeháním, se situací lze ještě hodně udělat a především, není to nic, na čem by stál svět, záleží mi na více věcech a mnoho lidech a takovéto záležitosti nejsou zase až tak podstatné, musím je brát s nadhledem a pokud nebude po mém, tak prostě nebude, svět se nezboří.
Zdůvodnil jsem si to hezky, ale naštvání jsem se zbavil až na fotbale, kde jsem si hodně sprostě zanadával a také zfauloval pana docenta, večer pak už zase nálada dobrý, byl jsem i schopen v klidu, s rozumem a nadhledem si napsat na počítači odpověď na to, co mě tak naštvalo na internetu, zítra to pak z V. kolony odešlu.
Kubův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.