DÍL XI.
Konec jedné velké éry. Ač se to po dost dlouhou dobu zdálo v nedohlednu, čas (hlavně pro Filipa) ubíhal hrozně pomalu, nakonec nadešel den Filipova propuštění. A s tím přišla spousta loučení, emočně vypjatých momentů, radosti i smutku. Málokterý týden v mém životě mi dal takhle zabrat. Ještě teď, když s odstupem času přepisuji deníkové zápisy, se při vzpomínce na ten týden klepu a zároveň mě hřeje u srdce.
Úterý 6. 11.
Tak nakonec jsem dospal jen asi do čtyř do rána a to jsem nakonec ani včera nešel spát dřív, jak jsem původně plánoval, neboť jsem ještě na poslední chvíli dostal nápad a nakonec tak ještě dolaďoval s Filipem plán dnešní akce – kterou jsem s ním mimochodem rozebíral a plánoval asi od června. 🙂
Stejně jsem se ovšem vyspal dobře a dnes ráno se už cítil znatelně lépe než poslední dva dny. A měl jsem zajímavé sny, jednak o tom, že studuji na VŠ a potom se mi také zdálo, že jsem byl v hospodě a přišly magistry Hollá s Měchýřovou a my se slečnou Měchýřovou jsme se začali bavit a rozebírat život venku a paní Hollou jsme úplně ignorovali. Divný. 🙂 Asi mám v povaze vybrat si jednoho člověka, nadstandardně se s ním bavit a ostatní od sebe odstrkovat.
Kde byl ve snu Filip nevím, asi mi doma uklízel. 🙂 Od chvíle, co měl na edukačku úkol sestavit si svůj denní harmonogram pro život venku a uvedl tam mimo jiné, že bude v pět hodin ráno vstávat do práce a dvě hodiny denně potom doma uklízet, si z něj neustále utahuju, že to vymyslel hezky a počítám s tím, že to skutečně bude plnit. 🙂
Na skupině jsem pak i trochu v duchu přemýšlel o dění na druhé skupině. A držel jsem samozřejmě Filipovy palce. O přestávce jsem ho našel, jak se klepe nervozitou (ještě při obědě byl přitom až překvapivě klidný), tak jsem se ho snažil povzbudit. A pro jistotu jsem ještě instruoval *** a ****, aby ho v případě nutnosti ke konci skupiny dokopali vzít si slovo třeba i násilím. 🙂 Ale nakonec to nebylo potřeba.
Po skupině jsme si v V. koloně o tom všem a mnohým dalším s Filipem hezky popovídali. Mám velkou radost, že byl nakonec hodně spokojený s tím, jak to dopadlo. Myslím, že je nejvíc nadšený z toho, že překonal sám sebe. Tahle zkušenost jej posílí do budoucna a to byl z mého pohledu celý smysl dnešní akce.
Hned zítra bude mít další velký den a jsem rád, že budu moci být u toho a že jsme mi dovolili si na to vzít „úřední“ 6ti hodinovou propustku. Jinak bych si musel vzít 12ku. 🙂
Emoce: Skvělý, dneska všechno vyšlo a nepochybuji, že zítra vyjde taky. 🙂
Středa 7. 11.
Dlouho očekávaný den… S Filipem jsme v půl druhý vyrazili k soudu, cestou jsme vtipkovali a nejednou jsme tam byli, ale o hodinu dřív, tak jsme si prohlídli budovu soudu a čekali na Filipovi rodiče. Asi deset minut před zasedáním přišel advokátní koncipient, který Filipa „zastupoval“ a já ho hned znervóznil, když jsem s ním začal probírat právní záležitosti a věděl toho víc než on. Občas jsem hroznej, no. 🙂
Zasedání probíhalo v klidu, Filip to bral s přehledem, akorát jsem se musel držet, když soudci řekl: „Naposledy jsem sestoupil v únoru, tedy před šesti měsíci.“ Chtělo se mi vyskočit ze židle a křičet: „DEVĚT! Je to už devět měsíců!“ Ale udržel jsem se. 🙂
Filipovi jsem pak jako první pogratuloval a půjčil ho na chvíli rodičům, abychom se pak zase sešli a vrátili se společně do Bohnic. Překvapilo mě, že mu tady lidi nijak moc negratulovali k propuštění. To ho tu nemají rádi? No dobře, vím, že nemají, ale na základě svých zkušeností s ním to prostě pořád nějak nechápu. 🙂
Večer jsem se pak díval netradičně na TV, se mi po tom dni nechtěl být samotný u PC nebo u knížek.
Emoce: Fantastický!
Filipovi to hrozně moc přeju, snažil jsem se mu ze všech sil z léčby pomoci a teď to dokázal a jde odsud zaslouženě pryč. Mám z toho ohromnou radost, prostě úplně super. 🙂 A bude mi tu bez něj smutno. Ale radost teď zcela převládá. Může si teď venku začít zařizovat nový lepší život a já se těším, až se k němu připojím. 🙂
Čtvrtek 8. 11.
Hned ráno na mě dolehla stinná stránka posledních událostí a mně bylo smutno, že se teď už nebudu každý den vídat s Filipem. Neměl jsem vůbec chuť k jídlu a po celé dopoledne byl blízko k tomu, abych se rozbrečel. Ani pořádně nevím, jak jsem v tomhle stavu přežil arteterapii (téma loučení s Filipem), musel na mě být děsný pohled. 🙂 Celou dobu jsem byl jako v mrákotách.
Odpoledne jsem musel vyvinout obrovské úsilí, abych se aspoň trochu soustředil na volbu předsedy – jak Filip hrál před přehrávkou na klávesy, dlouho se mi nedařilo myslet na cokoliv jiného než na něho a na to, co jsme spolu prožili.
K samotné volbě a dění před ní se vyjádřím až na skupině. Nadimovi gratuluji, večer jsem se mu přes hodinu snažil vysvětlit a ukázat vše podstatné týkající se předsednictví, Filip nám k tomu hezky hrál na klávesy. 🙂 Jinak jsem se snažil samozřejmě být co nejvíc s Filipem, bavili jsme se o budoucnosti a samých pozitivních věcech. 🙂
Emoce: Především smutek, i když také smích. A radost z toho, že se Filipovi konečně splnil sen a vrací se do normálního života. Měl být odsud pryč už dávno, ale tak došlo k tomu aspoň teď. Stejně teď u mě však (na rozdíl od včerejška) převažuje smutek. Přeci jen definitivně končí jedno z nejkrásnějších období mého života. Mohu jen doufat, přát si a pracovat na tom, aby mělo ještě pokračování (společné bydlení).
No a zítra si už asi opravdu popláču. V léčbě poprvé a myslím, že i naposledy. 🙂 Jsem rád, že mi na zítra vychází víkendová propustka a já na ty nejkritičtější dny po odchodu Filipa vypadnu pryč, takže se jednak budu moci rozptýlit a potom s ním také budu 20 hodin denně chatovat přes internet. 😀
Ale zpátky se mi z propustky chtít nebude. Vždy, když jsem se vracel z domova do Bohnic, těšil jsem se na Filipa a tak pro mě návrat nebyl těžký. Teď to budu mít o hodně horší, ale nebojte, vrátím se. 🙂 A smutnit také budu jen nějaký čas, potom se zase vrátím k radosti a veselí. Hlavně se teď budu zaměřovat na co nejnáročnější (z intelektuálního hlediska, samozřejmě) práci, abych se nějak zabavil a přežil to tady.
Pátek, sobota, neděle 9.– 11. 11.
V pátek ráno došlo na očekávanou a mnou docela obávanou oficiální rozlučku s Filipem. Před komunitou jsem četl dopis na rozloučenou, který jsem mu napsal, když to bylo téma týdenního úkolu a byl z toho hodně pryč. Naštěstí jsem se pak před začátkem komunity začal s Filipem pošťuchovat, což mě uklidnil, a tak jsem nakonec zvládl souvisle mluvit a nebrečet. Stejně to ale pro mě byl ohromně silný zážitek. On vůbec celý tenhle týden byl bláznivý a emočně náročný.
Odpoledne jsem si pak jenom hodil věci domů a zamířil za Filipem, který se dle svého gusta symbolicky rozloučil s léčbou pálením deníku a týdenních úkolů. Potom jsme šli na steak, na pizzu a on se přitom po letech s náležitou chutí ožral. 🙂 Bavili jsme se hlavně o budoucnosti a nic nám nechybělo. V noci jsem ho pak doprovodil domů. Jsem měl strach, aby v tom stavu, ve kterém byl, vůbec došel. 🙂
V sobotu jsem byl doma, ale stejně jsem si hlavně přes internet psal s Filipem, až z toho vzešlo, že jsme se večer zase sešli. 🙂
Domů jsem se vracel až v neděli, na pár hodin se prospal a pak zamířil zpátky sem. První den bez Filipa mi zásadně ulehčila odpolední návštěva, která byla nad očekávání příjemná, přišel za mnou kamarád a slečna Veronika Lišková, která s podporou ČT točí celovečerní dokument o pedofilii, tak jsme se bavili, čím bych mohl přispět. 🙂 Hlavně se se slečnou hrozně příjemně povídalo a přivedlo mě to na jiné myšlenky.
Emoce: V pátek ráno po oficiální rozlučce s Filipem ze mě opadl smutek a už jsem se těšil na večer. Ten byl úplně super, fakt paráda. Sobota potom taky dobrý.
V neděli jsem měl stísněné pocity z návratu. Přijde mi to tady najednou hrozně pustý, šedivý, smutný… Hodně mi psychicky pomohla odpolední návštěva, která byla i přes déšť a zavřenou V. kolonu příjemná a hlavně jsem měl hned něco dalšího, o čem přemýšlet a čemu věnovat svou pozornost.
Pondělí 12. 11.
Dopoledne jsem šel výjimečně věšet záclony na paviolon 25, protože na 25ce měli hygienickou kontrolu a nechtěli se chlubit, že jim tam chodí uklízet pacient.
Edukačka byla taková klasická, když má téma ******* připadá mi to potom vždy stejný. Původně jsem byl v náladě, že jsem se nechtěl moc zapojovat, ale nakonec mě to strhlo a byl jsem rád, že i bez Filipa dovedu mluvit a programy si do značné míry užít. Skupina se hodně protáhla, bylo toho tentokrát hodně co řešit a málo času. Dnes jsem možná víc než kdykoliv dřív měl pocit, že bych toho řekl i víc, ale času bylo málo. Každopádně pro případné zájemce, vše podstatné mám více rozvedeno zde v deníku.
Večer jsem jel s **** na přednášku Weisse, bylo to super, vždyť víte, jak tyhle věci miluju. 🙂 A pan Weiss si mě pamatoval z Pardubic a ptal se mě, zda bych neměl v plánu se v budoucnu profesně angažovat v pomoci pedofilům, že bych mohl být tak hodně prospěšný. Mi to udělalo velkou radost, zvlášť potom, co jste mě vy od toho spíš odrazovali. 🙂
Emoce: Přes den opět všelijaký, ale při aktivitách (edukačka, skupina, přednáška s p. Weissem) mi bylo vždy mnohem lépe, asi že jsem měl něco konkrétního, čím se zabývat a nezabředával jsem do melancholie.
Ještě jsem chtěl doplnit, jelikož mají zítra tři lidé dodělávat check-in a ****** s *** by moc rádi probrali téma, rozhodl jsem se, že si nebudu brát adaptační cíl, aby ostatní měli prostor. Doufám, že pan magistr Ptáček ze mě bude mít radost, že jsem „zpomalil“ – fakt ani nevím, kdy jsem naposledy dva týdny neprobíral žádné téma, možná v červnu?
Úterý 13. 11.
V pracovní terapii jsem pokračoval sundáváním záclon, tentokrát na pavilonu 25. Tahat sebou neustále 3,5 metru vysoké štafle, přitom si otvírat dveře a posunovat na špatném místě ležící pacientky, bylo docela náročné. 🙂 Zítra to asi odpoledne půjdu dodělat, mám tenhle měsíc zatím skluz v MA bodech.
Na odpolední skupině mě (přiznám se) hodně pobavilo vyprávění ***** a potom následně zdeptalo líčení **********, se mi nechtělo se jej na nic ptát, protože jsem ani nechtěl slyšet víc. Ale chápu smysluplnost toho, že to probírá a vidím ji i vtom, že to posloucháme a reagujeme na něj. Akorát to asi není pro nikoho příjemný. Jinak jsem, jak už jsem včera předeslal, nechal prostor ostatním a probírání tématu adaptačního cíle přesunul na příští úterý.
Emoce: Dnes dobrý. Kupodivu. 🙂 Jsem teda moc dlouho nesmutnil. 🙂
Kubův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.