DÍL X.
Stále v nejisté situaci okolo Filipova propuštění a s nervy na pochodu čas utíká pomalu. S Filipem jsme takřka nonstop spolu, snažíme se zabavit, jak se dá a hlavně to léčení nějak přežít. Nervozita ohledně toho, kdy a zda vůbec bude Filip propuštěn dokonce vede i k tomu, že se maličko „pohádáme“.
Středa 10. 10.
Dopoledne opět pavilon 25 (není teď nějak málo stěhování?), od tří hodin jsem pak měl propustku za šachy. Doma jsem pomohl přenést zpátky nábytek, který jsme přesouvali minulý týden kvůli malování části bytu, prohodil jsem pár slov s rodiči a sedl si ke kompu.
Emoce: Dobrý, těším se na víkendovou propustku a naopak vůbec se netěším zítra do arteateliéru – místa, které nabízí rozličnější možnosti mého mučení prostřednictvím výtvarného umění. Být po mém, tak všechny ty artevěci zakážu! 😀
A Filip mi říkal, že jsem ho dnes prý naštval. Jsem se mu smál, když byl po poledni naštvanej a v nervech. Jsem si nemohl pomoci, když mě to jeho naštvání přišlo tak usměvavě přehnané a zbytečné. No dobře, asi se v tomhle budu muset více kontrolovat. Filip to potom ještě rozebíral s mými kamarády, co mě znají déle (proč jsem je s ním seznamoval, já vůl? :-D) a oni mu prý vylíčili, jak děsně jsem se kdy choval, co všechno hrozného jsem kdy provedl (bylo toho dost) a radili mu, ať si rozmyslí bydlení se mnou.
Což zní docela hrozně, ale tak pokud tomu tak bylo, pak mám takové kamarády, jaké si zasloužím (až na Filipa, toho si nezasloužím). 🙂 Ale tak už aspoň snad Filipa nenapadne znovu říkat, že mě stahuje dolů, že bych bez něj byl hodnej milej kluk, že by mi bez něj bylo lépe a podobné blbosti (za které jsem mu už dříve pěkně vynadal), takže jak se říká, všechno zlé je pro něho dobré. 🙂 A vzhledem k tomu, že se Filip se mnou normálně bavil a večer mě z pokoje nevyhodil, tak zase tak moc naštvanej na mě nebude a třeba i malinko přehání. Snad. 🙂
A závěrem bych se ještě chtěl zeptat paní Hollé, vy jste měla říct, ať jdu s Filipem někam do tanečního klubu a sbalíme tam holky? To je jako byste řekla, že mám jít na Kalův most a pokusit se tam sbalit ženský na to, jak nádherně maluju. Na některé (pro jiné lidi běžné) věci jsem nehorázně nešikovnej a neschopnej, navíc mě už od mala štvaly (kreslení, tancování zpívání…) a vytvořil jsem si k nim mimořádný odpor, čili tudy cesta asi nepovede. 🙂
čtvrtek 11. 10.
Pavilon 25, potom arteterapie, kde se mi tentokrát povedlo vyhnout se takřka veškerému kontaktu s výtvarným uměním – hurá! 😀 Co jsem si odnesl vlastně ani pořádně nevím, prý pořád hodně bojuji (v různých směrech), já si zase mnohdy připadám hrozně rezignovanej, línej a neprůbojnej.
Odpoledne potom klasicky V. kolona, ale bez Filipa to byla celkem nuda, ty jeho mínusáky byly větším trestem pro mě, on se krásně vyspal a bude odpočatý na zítra, zatímco mě nezbylo než pracovat na netu, jelikož mě nikdo nerozptyloval a zítra večer budu jistě děsně utahanej. 🙂 Od teď mu snad raději budu chodit preventivně na pokoj uklízet. 😀
Emoce: Takový rozpačitý, různorodý… Asi v tom hraje roli i únava, dnes jsem se vzbudil už v půl pátý a potom nezabral, nejsem pořádně vyspalý (ale prášky na spaní rezolutně odmítám :-)), hodně jsem taky ještě včera večer po napsání deníku a dnes myslel na to, že jsem Filipa naštval a že není první, koho jsem naštval, ač jsem nechtěl a bylo mi to potom líto. Musím se nad touto stránkou svého chování ještě více zamyslet. Ještě včera jsem se mu omlouval, on se ke mně chová úplně normálně a já se stejně cítím blbě a ji mi to líto, že jsem neodhadl situaci, kdy nemá náladu na legraci. Ale pořád se aspoň těším na propustku. 🙂
Tak jsem své momentální rozpoložení transformoval do krásně depresivního artefaktu a hned je mi lépe. 🙂 Asi proto, že ve skutečnosti věřím, že takhle nedopadnu.
Pondělí 15. 10.
Dopoledne jsem byl na stěhování, kvůli kterému jsem dorazil o něco později na asertivitu. Asertivita byla fajn, lépe se mi psalo, čím jsem se já dotkl někoho jiného, protože mi hned v hlavě naskočila konkrétní situace, kterou jsem chtěl zmínit, ostatně už jsem ji rozváděl v deníku ve středu a ve čtvrtek a dnes ještě i na skupině. Byl jsem i docela rád, že o tom mohu mluvit takhle před ostatníma.
Naopak jsem docela tápal, co napsat k tomu, kdy se kdo dotkl mě, tak jsem to malinko odlehčil a napsal jsem, že se mě Filip dotkl, že si nesedl vedle mě. Ono to bylo spojený i s tím, že při návratu ze stěhování mi říkal, ať na něj počkám, že se rychle převlíkne a nahoru půjdeme společně a sedneme si jako vždy vedle sebe. A potom si sedl na křeslo, vedle kterého nebylo žádné volné. 🙂 Aspoň, že po mé výtce si dal záležet, aby své provinění napravil. 🙂
Bral jsem pozitivně i to, že nikdo nenapsal, že jsem se ho dotkl já, ale to bylo ovlivněno tím, že jsme ze stěhování přišli později a většina se tak ke mně ani vyjádřit nemohla. Odpoledne potom skupina, V. kolona, fotbal, všechno pohoda.
Akorát chci ještě napsat, že když sem jde někdo na stáž, byl bych moc rád, pokud by to byl člověk, který se zajímá o sexuologii, sexuální deviace nebo aspoň terapii a pomoc lidem, kteří mají nějaké problémy. Když sem přijde slečna stážistka, která řekne, že se věnuje personalistice a nezmíní nic z výše uvedeného, nemůžu si pomoc, ale přijde mi, že zde bude celkem zbytečně a měla by dělat stáž v prostředí, které ji zajímá, protože takhle to budí dojem, že je tu jen proto, aby si splnila povinností ve škole a jinak je jí vše, co se zde probírá, celkem ukradené.
Emoce: Hodně dobrý, všechno fajn, Filip má konečně termín soudu, tak už jenom tři týdny. 🙂 Akorát jsem se po večeři na chvilku pohádal s ****, protože se mi nelíbí jeho přístup k některým věcem tady, ale půl hodiny později na fotbale jsme se už k sobě chovali normálně, a když to teď píšu, tak vůči němu žádnou naštvanost necítím.
Čtvrtek 18. 10.
Dopoledne na pavilonu 25, potom výlet do mnou obávané artemučírny, ale nakonec se mi tam líbilo a bavilo mě to. Odmluvil jsem si tam to hlavní z toho, co jsem chtěl odpoledne probírat na mimořádné skupině z tématu „plány do budoucna“, takže kdybyste byli hodní, mohli byste mi to rovnou uznat jako splněné téma, ale vím, že to neuděláte. 🙂
Na arte mě potěšilo, že nikdo nepochybuje, že to venku zvládnu – práci, bydlení, školu… Já v tomhle o sobě také vůbec nepochybuji. A nepochybuji mimochodem ani o Filipovi, jak jsem na arte také říkal. Kdybych pochyboval, tak bych s ním na těch pár či několik let – než budeme mít každý na vlastní bydlení (přes hypotéku) a budeme snad zakládat své rodiny – neplánoval společné bydlení. V tomhle nejsem žádný hazardér, a kdybych nebyl plně přesvědčen, že to dokáže, neměl bych takové plány.
Svým způsobem mě také potěšilo, jak se ostatní poté vyjadřovali k Filipovi a mě brali jako záruku, že mu pomůžu a že on i díky mně se v životě neztratí. Ta důvěra od ostatních mě těší. Ale sám to nevnímám tak, že bych Filipa vyloženě táhl a on byl na mě závislej a odkázanej na moci pomoc. To je hloupost. Pomáháme si sice vzájemně hodně, ale závislý na sobě nejsme a zvládli bychom to i každý sám. Rozhodně za něj nepřebírám zodpovědnost. Není to ani potřeba – dokáže se o sebe postarat i sám.
Odpoledne byla před přehrávkou relaxace, která mě krásně uspala a potom jsem byl na přehrávce rozespalý, nesoustředěný a připadal si kvůli tomu jako idiot. Následně jsem tradičně zamířil s Filipem do V. kolony, kde nás později navštívila i moje matka a přinesla mi čisté oblečení, Štěně bez oušek a Řbitov zvířátek. Zvlášť ze Štěněte bez oušek mám radost (psal to můj kamarád), tak jsem večer odložil i počítač a část jsem přečetl. Dobrým, mohu doporučit. 🙂
Emoce: Dobrý, na arte se mi vůbec nechtělo, ale nakonec mě to tam bavilo i díky probíranému tématu. A je mi líto, že se ke slovu nedostal ****. Mám nové knížky ke čtení, což je super.
Sobota 20. 10.
Dopoledne pavilon 25 (dělal jsem sám celé patro), odpoledne pak V. kolona. Klasika. Monotónnost.
Emoce: Až na pár veselých momentů po celý den melancholická nálada. Nevím pořádně proč. Z počasí? Z pořád stejného prostředí a lidí kolem mě? Z toho, že již nejsem na pokoji s Filipem? Možná ze všeho dohromady. Mohl bych zkusit večer zase něco napsat, takhle blbá melancholická nálada je na to ideální.
Neděle 21. 10.
Opět pavilon 25 (celé patro), V. kolona, večer poté ještě čmárání artefaktu, týdenní úkol si výjimečně nechám až na pondělí, neboť kvůli mínusákům nikam nemůžu, tak na něj budu zítra mít dost času.
Emoce: Proměnlivé: smích, nuda, blbá nálada – závislost hlavně na tom, v čí společnosti se zrovna nacházím. Těším se na nový týden, až zase naběhnou programy jako skupiny a půjde se kupředu. Tenhle víkend mě moc nebavil.
Úterý 23. 10.
Dopoledne stěhování, po obědě skupina, kde se mi téma neplánovaně protáhlo na hodinu, ale o plánech do budoucna se mluví hezky, i když slečna Měchýřová působila dojmem, že mi nechce dát lacino vůbec nic. Ale tak vlastně proč taky. 🙂
Po skupině klasicky V. kolona, poté neklasicky mezinárodní fotbal proti americkým studentům psychologie, kde jsme se všichni krásně hecli, já se výjimečně postavil do brány (ve fotbale jsem chytal, když jsem ho dřív hrával) a i s přispěním trochu štěstí jsem k hostům zcela neslušně, asociálně a sobecky nepustil za celou dobu ani jeden jediný gól, což tedy ode mě nebylo vůbec pěkný a oni se tak snažili a i byli docela dobří. Nicméně s prohrou 14:0 asi nepočítali. 🙂
Emoce: Výborný. Probrané téma = super, večerní fotbal taky super a zítra jedu na propustku, což je samozřejmě také super. 🙂
Středa 24. 10.
Dnes jsem byl na 12ti hodinové propustce. Byl jsem doma, viděl se s rodinou a užil si počítače. Bylo to fajn. Cestou zpátky jsem narazil na Filipa, tak jsme ještě pokecali (jsme se tedy krom toho i půl dne bavili přes internet). 🙂
Emoce: Dobrý, všechno fajn.
Čtvrtek 25. 10.
Po čase jsem zavítal na pavilon 25, žádná změna, opět nebyla uklízečka, a protože jsem se musel vracet dřív kvůli arteterapii, stihl jsem tam opravdu jen to nejnutnější.
Arteterapie mě tentokrát moc nebavila, hlavně malování, asi se mi netrefilo téma do nálady. A ano, je pravda, že když mě něco nebaví, a o nic moc mi vlastně nejde, tak se nesnažím. Proto jsem malování odbyl a na arte to rozhodně nebylo poprvé. I kvůli tomu tam asi opravdu přestanu chodit, až půjde Filip domů. Ale určitým způsobem to bude škoda, protože diskuse po kreslení mě často baví a musím i přiznat, že sem tam mi arteterapie i něco dá. Takže ještě uvidím.
Na přehrávce jsem se naštval na *****, nejprve za jeho pohrdavý přístup k ostatním i komunitě jako celku, potom už mnohem víc za urážení pedofilů (obecně) a ani se neomluvil, když jsem mu řekl, že jsou jeho slova urážlivá. Myslím, že nadávat lidem na základě sexuální deviace je zvlášť na pavilonu sexuologického léčení nežádoucí, nevhodné a mělo by to být přísně trestáno. Kromě deficitu elementárního respektu k ostatním to svědí i o tom, že daný jedinec vůbec nechápe základní poznatky ohledně sexuality a dle mě by měl být v přípravce. Zvlášť, když vezmu v úvahu i to, že ***** ne zase tak dávno vyzradil pacientům z pavilonu 3 citlivé informace o několika lidech ze zdejšího pavilonu, konkrétně jejich deviaci a trestný čin, který spáchali. Myslím, že tohle by tu nemělo být tolerováno.
Sám jsem to na přehrávce tolerovat nevydržel a (musím přiznat, že zcela úmyslně) jsem ***** vyprovokoval k tomu, aby nasupeně odešel z přehrávky. Očekávám, že za to ještě nejpozději v pondělí na skupinně dostanu vynadáno. A asi bych si za to zasloužil i mínusové body, ale postih pro ***** za jeho chování by měl být také mnohem tvrdší.
Filip si pak ze mě dělal srandu: „Jé, ty dovedeš být taky nasranej? To jsem nevěděl.“ 😀
Odpoledne V. kolona, večer fotbal v TV.
Emoce: Dobrý. Na přehrávce jsem se naštval, ale rychle to ze se sebe dostal tím, že jsem se do ***** slovně pustil.
Pátek 26. 10.
Před týdenním hodnocením jsem šel k faráři a zapomněl na plachtu doplnit mínusové body, moje chyba, ale Filipovi jsem později vyčetl, jak se kvůli tomu rozčiloval. 🙂
Až do půl devátý večer jsem pak ale stejně předělával plachty na počítači, především automatické funkce doplňování a přepočítávání, spousta toho jde pěkně automaticky, stačí kliknout na tlačítko a plachta je spočítaná. 🙂 Měl jsem hotovo již odpoledne, jenže pak při hraní s makry jsem si většinu vzorečku smazal a musel znova, tak jsem tam snad přitom doplňování nenasekal nějaké chyby. 🙂 A pořád mi nejde, aby se automaticky ze zdrojových dat vyplňovala tabulka rozdělení pacientů do skupin – pořád to cpe **** do přípravky a já nemůžu najít proč. 😀
Emoce: Dobrý. Dělání plachet mě také baví, si místo toho budu muset něco najít, až půjdu pryč. 🙂
Kubův deník ze sexuologické léčby obsahuje vícero dílů, přičemž každý díl je na nové stránce článku.