Tímto výrazem se označuje, když se člověk něčím od většinové společnosti odlišuje (nejčastěji se jedná o sexualitu) a o této odlišnosti se svěří. Nemusí zde jít jen o pedofilii, coming out je běžný například i pro homosexuály, bisexuály, transsexuály i jiné osoby, které nejčastěji v pubertě začnou vnímat, že jsou v něčem odlišné než většinová populace. Coming out můžeme dělit na dva typy.
VNITŘNÍ COMING OUT
Vnitřním coming outem se nazývá proces, kterým si člověk prochází, když přiznává odlišnou sexualitu sám sobě. Může to být jeden z nejtěžších momentů v životě pedofila.
Jak dlouho trvá?
Vnitřní coming out může trvat roky i přesto, že jedince děti bez pochyby přitahují a projevy pedofilie může na sobě jasně vnímat. Často se bojí sám sobě přiznat, že je pedofil, především z toho důvodu, že si sám může myslet jako mnoho jiných lidí, že pedofil je někdo, kdo je vyvrhelem společnosti a ubližuje dětem. A on přece ubližovat dětem nechce. Sám pro sebe pak může vymýšlet různá jiná zdůvodnění, proč jej děti přitahují. Může si nalhávat, že se jedná pouze o zvědavost a vzrušení z něčeho zakázaného. Nebo se může přesvědčovat, že se jedná jen o náklonnost či zájem o děti bez erotického rozměru. Může projevy své odlišné sexuální orientace potlačovat sám v sobě, vyhýbat se dětem, vytěsňovat sexuální fantazie s dětmi a podobně.
V takovém stavu může pedofil strávit třeba i deset, ale i více let, než si sám přizná, že je pedofil. Někteří pedofilové si však svou odlišnou sexualitu nemusejí přiznat nikdy.
A někteří jiní se s ní dokáží vyrovnat celkem rychle a bez problémů. Je to závislé např. na tom, jak svou preferenci vnímají.
Pocity po coming outu
Když si pedofil přizná, že jej děti přitahují i sexuálně, může z toho být frustrován, může se cítit izolován od okolní společnosti, kdy se může domnívat, že se nikdy nikomu nebude moci otevřeně svěřit s tím, co cítí, může sám sebe za tuto svou vlastnost nenávidět a považovat sám sebe za méněcenného, podřadného, nebo i za „zrůdu“. V některých případech si dokonce myslí, že jej pedofilie předurčuje k ubližování dětem, protože celý svůj život slyšel od svého okolí používání pojmu pedofilie v nesprávném významu jako synonymum pro sexuální zneužívání dětí.
V takovém případě může být trauma z takového zjištění velmi hluboké a může se stát, že pedofil nevidí žádné východisko a pozitivní cíle ve svém životě. Může se proto stát nebezpečným člověkem, který necítí sounáležitost se společností, a nemá tudíž motivaci k tomu se ovládat – zneužití dítěte mu pak může připadat jako jediný možný způsob, jak svou sexualitu realizovat, zvlášť tehdy, když všude kolem sebe slyší mnoho lidí ztotožňovat pedofilii s ubližováním dětem. Tyto pocity jej též mohou vést k sebevraždě.
Coming out ale může být pro dotyčného i úleva, zvlášť když zavčas zjistí, že není na světě jediný, komu se líbí děti. Může na pedofilii nalézat i pozitiva: schopnost porozumět dětem a řešit jejich zdánlivě banální problémy; trpělivost odpovídat na jejich zvídavé otázky, které začínají slůvkem „proč“; na rodinných návštěvách, když si hrají s dětmi, na jejich náklonnost může širší rodina reagovat pozitivně slovy „bude z tebe skvělý rodič“. Stále ale může mít tendenci sám v sobě tuto vlastnost popřít nebo přezkoumávat, zda je to skutečně pravda.
Faktorů, které ovlivní, jak bude pedofil svůj vnitřní coming out prožívat a jak bude na svou sexuální orientaci nahlížet, je mnoho, od výchovy až po to, jaké informace o pedofilii se k němu do té doby dostaly – pokud se s pedofilií setkal pouze v černé kronice ve zpravodajství, může pro něj být coming out velmi komplikovaný. Naopak pokud narazí např. na naše webové stránky, anebo na stránky jiných, avšak podobně smýšlejících webů a komunit, kde se může dozvědět mnoho užitečných informací vč. toho, že i jako pedofil může žít šťastný a spokojený život bez toho, aby byl černou ovcí společnosti, pak je pravděpodobné, že jeho vnitřní coming out bude o něco snazší.
VNĚJŠÍ COMING OUT
Takto označujeme proces, kdy se pedofil svěřuje se svou odlišnou sexualitou někomu jinému. Může to být kamarád, kolega z práce, příbuzný nebo třeba vlastní rodiče či partner. U příbuzných, zvláště vlastních rodičů a partnerů, bývá coming out nejtěžší. Pedofil totiž musí překonat strach z hrozícího odsouzení a zavržení ze strany lidí, kteří jsou mu nejblíže. Přeci jen ztráta kamaráda je obvykle přijatelnější než odmítnutí od rodiče nebo sourozence, kterého nelze v tomto smyslu jiným člověkem nahradit.
Příprava na coming out
Před tím, než se pedofil někomu svěří, musí nejen překonat strach, ale také se na svěření připravit, popřípadě na něj připravit člověka, kterému se svěřuje. Je dobré, když si před coming outem dotyčného trochu „oťuká“, například navede hovor do témat o sexuálních menšinách, diskriminaci a podobných, aby zjistil, jak dotyčný na tato témata reaguje. I přes to, že se pedofil většinou svěřuje člověku, se kterým se dlouho zná a který je tolerantní k různým menšinám, fakt, že jeho příbuzný či kamarád je pedofil, nemusí přijmout. Je proto potřeba každé svěření důkladně zvážit.
Výsledek vnějšího coming outu může být závislý nejen na tom, jak je druhý člověk tolerantní, ale také na způsobu, jak se pedofil svěří – obecně je lepší se zpočátku úplně vyhnout slovům jako pedofil, pedofilie a podobně. K celému tématu je dobré navodit atmosféru a zajistit si soukromí.
Hovor by měl začínat na jiné „oddechové“ téma a postupně přejít na vážnější témata. Osoba, které se pedofil chce svěřit, by měla už na počátku vědět, že jí bude sděleno něco intimní povahy. Pedofil by měl na téma jít „od lesa“ a svěřovat se pomalu a postupně, například vyprávěním o pocitech v dětství a v rané pubertě a postupně přejít až k tomu, jak na svou odlišnost přišel a jak se s ní vyrovnával. Při tom je důležité sledovat reakce protistrany a v případě, že jsou reakce záporné, může být lepší coming out zastavit.
Nelze však dát univerzální návod, jak se někomu svěřit, každý pedofil si musí najít svůj způsob a každému se svěřovat individuálně podle jeho reakcí a podle toho, jaký vztah k němu má.
Výsledek coming outu
Pouhým svěřením však ještě vše nekončí. Člověk, kterému se pedofil svěří, se musí s tímto faktem také vyrovnat a přijmout jej. Je dobré dát mu prostor na dotazy. Někdy se dotyčný vyjádří velmi záhy, že děkuje za důvěru a že se na jejich vztahu nic nemění. Někdy může být přijetí odlišné sexuální preference pro dotyčného složitější a dosažení plného pochopení může nějakou dobu trvat, a to několik dnů, týden, v některých případech i několik let. Občas je proto nutné počkat, až se s faktem dotyčný vyrovná a později se k tématu sám vrátí. Zájem o téma však značí, že dotyčný se snaží pocity pedofila pochopit, případně mu poté být oporou.
I přes strach z odsouzení a zavržení může být vnější coming out pro pedofila řešením, jak se se svou odlišnou sexualitou vyrovnat, a hlavně jak o svých problémech pohovořit s někým jiným, získat spojence, který mu poskytne pohled na konkrétní situace z jiného úhlu a také možnost korigovat případné nevhodné projevy. Pokud mu druhý člověk i po coming outu zachová svou přízeň a poskytne mu oporu, bývá to pro pedofila velkou úlevou a může mu to pomoci daleko více než návštěva sexuologa. Svěření v takovém případě také bývá pro pedofila velkou motivací nedopustit se deliktu. Projevená důvěra zavazuje – čím více lidí projeví člověku důvěru, tím větší má tento člověk vůli projevenou důvěru nezklamat.
V některých případech však u pedofila strach z odsouzení a nepochopení převládne a může se stát, že se takový člověk nikdy nikomu v životě nesvěří. Vnější coming out je navíc značně individuální záležitostí a rozhodnutím, proto by do něj nikdo neměl být nikdy nucen.