Byť název této úvahy může být zavádějící a čtenář může nabýt dojmu, že budu pojednávat o už pomalu tradiční mýlce společnosti, že pokud je někdo pedofilem, pak je automaticky sexuálním zneužívačem a predátorem, není tomu tak. Dalo by se říci, že tento text pojednává o něčem opačném.
Pokračovat ve čteníArchiv autora: Marco Freeman
Kognitivní vývoj dětí – část 2.: Piagetova a Kohlbergova stádia morálního usuzování
Piagetova stádia vývoje morálního usuzování
Piaget se vyjma již zmíněného kognitivního vývoje zajímal i o vývoj morálního usuzování, které je s kognitivním vývojem velmi spjaté – Piaget se domníval, že právě morální usuzování dítěte je podmíněno jeho kognitivním vývojem. Tyto čtyři popsaná stádia popsal na základě pozorování dětí a jejich přístupu k pravidlům her.
Pokračovat ve čteníKognitivní vývoj dětí – část 1.: Piagetova stádia kognitivního vývoje
Kognitivní vývoj se zřejmě nejčastěji popisuje pomocí Piagetových stádií. Ta by se dala charakterizovat jako stádia kognitivního vývoje, kterými si každé dítě postupem času projde. Dokážeme určit i přibližný věk, v němž které stádium probíhá, ale tento věk není pevně daný – vývoj dítěte záleží i na jeho okolí (kultuře, míře inteligence, sociálních a ekonomických faktorech). Ale pořadí stádií bez ohledu na věk, v němž tohoto stádia bylo dosaženo, se nemění.
Pokračovat ve čteníKognitivní vývoj dětí – úvod do problematiky
Na začátek je potřeba uvést, co se myslí kognitivním vývojem. Stejně jako se s věkem dítěte mění jeho tělo, dítě roste a později i fyzicky dospívá, tak se samozřejmě vyvíjí i psychicky. Asi bychom se všichni bez většího zamyšlení shodli na tom, že roční dítě vnímá svět jinak než pětileté a pětileté vnímá svět jinak než dvanáctileté. Pakliže bychom ale měli uvést nějaké konkrétní příklady toho, v čem se duševní vývoj daných dětí liší, asi bychom narazili na problém – ono to totiž není ani zdaleka tak jednoduché.
Pokračovat ve čteníÚvaha nad životní filozofií pedofila
(Ne)schopnost lásky dětí
Jen blázen by tvrdil, že dítě není schopné lásky. Dítě svou lásku k bližním dává najevo stále, už od toho nejnižšího věku. Jeho náklonnost například k rodičům je v podstatě okamžitá. Hlas matky jej uklidňuje hned, jak se narodí. Náruč rodiče jej upokojí, když je vystresované. A láska není jen k rodičům, ale samozřejmě i k jiným dospělým a dětem, s nimiž dítě přichází do kontaktu. Určitou formu „mít rád“, tedy lásku, vnímá spousta dětí i ke svým kamarádům ze školky, učitelům, vedoucím v kroužcích, tetám a strýčkům… k nespočtu osob, stejně jako my dospělí, jen nám dospělým je někdy stydno přiznat, že ten pocit „mít rád“, který cítíme k našim přátelům, je také láskou, byť ne láskou partnerskou. Ono v poslední době se slovo „láska“ začalo užívat právě jen v kontextu lásky partnerské, a to je samozřejmě špatně.
Pokračovat ve čtení