Díky léčbě konečně vím, jak moc jsem nebezpečný

pedofil_13

Drazí čtenáři, chci se s vámi podělit o to, jak je můj život nyní díky sexuologické léčbě lepší. Konečně mám pocit, že žiji normálně! Nyní již vím, jak moc jsou pro mě nebezpečné osoby mladší patnácti let a jak je pro mě životně důležité se jim vyhýbat jako se upír vyhýbá při poledním slunci stříbrnému kříži obalenému česnekem. Vím, jakým požehnáním pro mě je chemická kastrace a jak se veškeré mé nemocné myšlenky a touhy točí kolem sexu, proto se potřebuji vybouřit s osobami staršími patnácti let – na okolnostech nezáleží, hlavně že bude sex.

Pokračovat ve čtení

Mgr. Ptáček: Tabuizování sexuálních deviací škodí společnosti

ptacek

Velký rozhovor o tématu sexuálních deviací, jejich tabuizování ve společnosti a léčbě těch deviantů, kteří překročili zákony, nám poskytl Mgr. Petr Ptáček, který jako psycholog od roku 2006 působí na sexuologickém oddělení v psychiatrické léčebně Bohnice. Krom toho také působí v Centru krizové intervence, má vlastní soukromou psychoterapeutickou a poradenskou praxi a je lektorem na Vysoké škole psychosociálních studií. Dříve působil také v dětské psychiatrické léčebně Louny. Magisterský titul získal v roce 2005 na Masarykově univerzitě v Brně.

Pokračovat ve čtení

Fílův deník ze sexuologické léčby

Rovnou přiznám, že Fílův deník (v tom svém jej zmiňuji jako Filipa) jsem si zamiloval hned, když mi byl poprvé někdy koncem jara nabídnut k přečtení. Čím více jsem toho přečetl, tím více ze mě sílila touha nabídnout tento deník i dalším čtenářům, neboť je jednak stejně jako ten můj autentickou výpovědí z ústavní sexuologické léčby v Bohnicích, ale především je rozkošně dětsky naivní, sebevychvalující, podlézavý, upřímný, plný vtipu, radosti, ale i ukázkou depresí a traumat, které si sebou nesou mnozí pachatelé pohlavního zneužívání. Krom toho však také tvoří jeden celek s mými zápisky, se kterými se ty Filipovy krásně doplňují a ukazují události ze dvou stran.  Samotný deník, ze kterého jsou tyto zápisky, skončil nakonec v plamenech, jako symbol úniku Filipa z nemilosrdných chapadel ústavní péče, v nichž nedobrovolně strávil přes tři roky. To nejzajímavější ze zápisů ovšem zůstalo po naší vzájemné dohodě zachováno.

Kuba

Pokračovat ve čtení

Kdo je pedofil

Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie. Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě, zároveň však existují tací pedofilové, kteří svou jinakost berou jako přednost či dar a potom takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí a přesto dovedou prožít spokojený život. Pedofilně orientované mohou být také ženy.

Pokračovat ve čtení

ODBORNÁ POMOC

Většina odborníků (lékaři, psychologové…) vnímá pedofilii, tedy erotickou náklonnost k dětem, jako nemoc a pedofila tedy jako nemocného a problémy sužovaného člověka, kterému je nutno pomoci. Jelikož je pedofilie vrozená a ani moderní medicína nezná způsob jak ji přeměnit na běžné sexuální zaměření, spočívá pomoc oxdborníků (léčba) pro pacienta v dosažení náhledu na vlastní sexuální zaměření, možná rizika a naučení jak se rizikovým situacím vyhýbat a jak se v nich zachovat (psychoterapie), kromě toho nedílnou součástí léčby bývá i užívání léků tlumících sexuální puzení u mužů. Léčba je nařizována zpravidla deviantním pachatelům sexuálně motivovaných trestných činů na dětech, ovšem lze ji nastoupit i dobrovolně. Léčení probíhá v ústavní (hospitalizace) či ambulantní formě (pravidelné docházení k doktorovi).

Pokračovat ve čtení

Následky selhání

Selhání ve smyslu pohlavního zneužití dítěte je noční můrou mnohých pedofilů. Není se čemu divit, i když vedou řádný život a dovedou se ovládat, uvědomují si, že jedno jediné podlehnutí pokušení obrátí život naruby nejen jim a jejich blízkým, ale i postiženému dítěti a jeho rodinným příslušníkům, přičemž důsledky jsou doživotní a nevratné. Jiní lidé pak mohou následky sexuálních aktivit s dítětem lehkovážně podceňovat a teprve až s odstupem let po překročení zákonných norem si uvědomit, co všechno způsobili, o co přišli a začít litovat svého jednání. To už je ovšem pozdě. Proto především pro ně je určen tento článek.

Pokračovat ve čtení

Kubův deník ze sexuologické léčby

DÍL I.

Jednou z každodenních povinností pacienta sexuologické léčby v Bohnicích je vedení deníku, kam každý po svém zapisuje, co daný den dělal, sděluje své názory a emoce. Deník také může sloužit jako komunikační kanál směrem k terapeutům, kteří jej denně čtou. Psaní deníku není hodnoceno, nicméně jeho neodevzdání by znamenalo pro pacienta postih, psaní deníku je tedy povinné. Pro lepší představu čtenářů o léčbě i o mně samotném jsem se rozhodl vybrané zajímavé pasáže ze svého deníku zveřejnit. Začínám zápisy z prvních dní na pavilonu, kde jsem se seznamoval s prostředím a snažil se o obnovení zpřetrhaných vazeb s lidmi ze svého okolí. Zápisy jsou dlouhé, měl jsem ještě na deník spoustu času a také spoustu dojmů ke sdělení a největší událostí pro mě je kontaktování matky Terezky s Kačkou, tedy dívek, jež jsem zneužíval.

Pokračovat ve čtení

Zpověď toho, co zneužíval

I. ČÁST: PŘÍČINY ZNEUŽÍVÁNÍ

Píše se mi těžce. Sedím na posteli v pavilonu sexuologie v Bohnicích, upíjím čaj a skrz zamřížované okno do mě pere jarní slunce, zatímco se snažím utřídit své myšlenky. Tíží mě výčitky, trápí svědomí, utápím se ve své vině; pro pedofily bývají děti tím nejkrásnějším a nejcennějším, oproti pokřivenému mediálnímu obrazu si většina pedofilů uvědomuje zranitelnost těch malých spontánních a věčně zvědavých bytostí a nikdy je neohrozí nevhodným chováním, naopak mnozí pedofilové plni ideálů brojí proti zneužívání dětí a pachatelům, kteří jsou většinou nepedofilní, ostře nadávají. Já ale patřím k výjimkám. Jsem pedofil, co zneužíval, a toto je můj příběh:

Bylo mi dvacet, jí sedm. Byla pro mě vším. Miloval jsem ji a chtěl pro ni jen to nejlepší. Chránil bych ji třeba i před celým světem, obětoval bych pro ni i život, pokud by to bylo nutné. Jenom před sebou jsem ji ochránit nedokázal. Dlouho jsem přemýšlel, jak se to jenom mohlo stát?

Pokračovat ve čtení

Jsem pedofil. No a co?

Seděl jsem přikovaný u počítače a zíral na okno s chatem. Ruce se mi třásly. Upil jsem z plechovky Gambrinusu, abych si dodal odvahu pokračovat. Psal jsem si s jedním svým starým přítelem a byl jsem rozhodnut splatit dávný dluh. Zatímco on se mnou už po léta rozebíral všechny své lásky, já mu o svém osobním životě nic neříkal. Mohlo to vyvolávat dojem, že mu nedůvěřuji, ale to nebyla pravda. Je prostě těžké se někomu svěřit s tím, že se vám líbí holčičky.

Mluvit na toto téma s někým prostřednictvím internetu má oproti osobnímu setkání jednu výhodu. Víte, že vás dotyčný nezabije hned, co vyslovíte ono magické slůvko pedofil, které v mnoha lidech vyvolává panickou hrůzu či fanatickou nenávist. Přitom oba tyto postoje jsou živeny především nedostatkem přesných informací. I proto jsem přistoupil ke svému svěřování postupně a pojal jej jako pozvolné popisování svého životního příběhu. Pokračovat ve čtení