Anketa: Hele, já jsem pedofil

Už je to nějaká doba, kdy jsem se rozhodl vyzkoušet tuto anketu na svých známých, kterým jsem se svěřil. Chtěl jsem jednak získat reflexi o tom, k čemu coming out v mém životě vedl, a zda jsou jeho výsledky kladné či nikoliv. Prostě upřímnou odezvu od svých blízkých, kteří vědí, že jsem pedofil. Zároveň i jim samotným takové otázky snad mohou pomoci Pokračovat ve čtení

Dojmy z pochodu Prague Pride

Festivalu Prague Pride jsem fandil od začátku, ztotožňoval jsem se s cíli iniciativ, které se okolo festivalu točí (třeba petice za možnost adoptovat dítě registrovaného partnera), jen jsem si stále nebyl jistý, zda mohu tento festival považovat i za svůj. Festival sexuálních menšin, ano i já jsem součástí sexuální menšiny, i když o tom většinou není moc ochota veřejně mluvit. Když se letošním tématem stal coming out, rozhodl jsem se, že to je téma, ke kterému já i řada dalších pedofilů má co říct. Myslím, že vnitřní coming outu (u pedofila související i s potřebou vnitřní vyrovnanosti a posilování sebeovládání) stejně jako budování půdy pro lepší možnosti vnějšího coming outu jsou myslím hlavními tématy, na kterých pedofilní komunita pracuje. To vedlo k mému rozhodnutí zúčastnit se, stejně jako se přidalo několik dalších odvážných kolegů pedofilů, kterým jsem za to byl velmi vděčný, protože díky nim jsem si v průvodu nepřipadal sám. Řekl to snad Camus, že si člověk připadá nejvíc sám, když je v davu lidí?

Pokračovat ve čtení

My hledáme děti a děti někoho

Může to připomínat seznamky, kde třicetileté  ženy hledají stejně staré muže a ve vedlejší kolonce zas třicetiletí muži ženy. V reálu se míjejí, nenacházejí, jejich cesty se nepropojí, i když všichni někoho shánějí, potřebují. I my bychom si mohly podat takový inzerát: Pedofil hledá dítě. A ve vedlejší kolence: Dítě hledá pedofila?

Pokračovat ve čtení

Děti jen jako sexuální objekty

Vyhýbejte se dětem, milí pedofilové! Nedovolte si, byť pouze občasný společenský kontakt s dětmi. Proč? Protože co kdyby. Pak ovšem ve svých fantaziích si můžete s dětmi dělat, co chcete, jen s reálnými dětmi nemějte nic společného. Co všechno to může znamenat? Dovedeno ad absurdum, naprosto se vyhýbat dětem znamená raději nechodit ani ven z bytu (zákeřné děti se hemží všude po ulicích), může to znamenat raději se vyhýbat svým známým (co kdyby nedej bože se tam vyskytlo nějaké dítě), možná se taky stranit svojí rodině (rodina je nejzákeřnější a nebohému pedofilovi neustále hrozí, že se někomu blízkému narodí dítě, co čert nechtěl, preferovaného pohlaví, a pokud dítě doroste i do preferovaného věku, je to katastrofa).

Pokračovat ve čtení

Pedofilní sadizmus

kuroshitsuji-52097

Je to strašák logicky větší než samotná pedofilie. Někdy i slýcháme, že ten kdo znásilní dítě, není vlastně pouze pedofil, ale má ještě sadistickou složku osobnosti. Někdy to tak může být a někdy to může být předsudek na druhou. Protože lze podle jakékoliv vlastnosti člověka dopředu odsuzovat jeho neuskutečněné skutky?

Někdy takové tendence můžeme vycítit i v pedo komunitě, a popravdě je to pochopitelné. Částečně v tom může hrát roli i pocit, že pokud sám mám nějakou odlišnost, obecně považovanou jako úchylnou, rád bych měl jaksi „pod sebou“ ještě někoho, jehož odlišnost je i podle mě nebezpečnější. Pedofilní sadista se na to dokonale hodí, stejně jako homosexuál může rád říct, že aspoň není žádný pedofil. To pak může vést k úvaze, že i když pedofilii není nutné považovat za nemoc, tak pedo-sadizmus vzhledem k jeho podstatě ano a dotyčný by se měl léčit. Ale v čem tedy tkví ten rozdíl, který někoho označí za nemocného, i když ani pedosadista nechce dítěti nic zlého provést? Zároveň lze zcela chápat, že pro pedofila, který v sobě intenzivně cítí lásku a něhu vůči dětem, je dost nepochopitelné, že někdo může mít v své osobnosti zakořeněnou touhu dětem ubližovat.

Pokračovat ve čtení

„Jak sbalit dítě“

jak sbalit dite

Není hloupější a naivnější název, který bych článku mohl dát. Dřív jsem si říkal, nazývejme věci pravými jmény. Když chlapec usiluje o nějakou dívku, řekneme, že ji balí. A on touží po její pozornosti, její přízni a jejím úsměvu. Nakolik je to podobné, když se chce pedofil seznámit s dítětem? Chlapec se před dívkou předvádí, snaží se jí porozumět, a tak dát najevo svůj zájem o ní. A chce s ní mít sex, což je samozřejmě v pedofilním vztahu neuskutečnitelné. A možná by po tom pedofil ani neměl toužit. Ale to není ten nejzásadnější rozdíl oproti vztahu pedofila a dítěte. Ten chlapec při svém „balení“ uvažuje stejně o svých touhách jako o touhách jeho dívčího objektu. Často i sobecky ještě daleko více o svých touhách. To pedofil nemůže, pokud chce s dítětem navázat opravdu funkční vztah. Musí dbát jen a jen o dětské touhy a o zájmy dítěte. Pokud mu chce být nablízku, musí žít v dětském světě, vzdáleném svým vnitřním potřebám. Vztah dítěte s pedofilem je tedy o tolik jiný, založený na tak jiných základech než vztah mezi mužem a ženou, že musí mít i svůj vlastní, unikátní slovník.

Pokračovat ve čtení

Jsme tu pro děti, ne děti pro nás

Jsme tu pro deti ne deti pro nas

Ano, samozřejmě. Každý krásný vztah musí být založený na vzájemném štěstí. Radost, kterou společnost pedofila poskytuje dítěti, je kompenzována nekonečným štěstím pedofila z přítomnosti dítěte. Ovšem pedofil je tím odpovědným za celý vztah. On musí něco ze sebe obětovat uskutečnění tohoto vztahu a nikdy nesmí po dítěti požadovat jakoukoliv odměnu, vynahrazení své obětavosti. Co krásného plyne pedofilovi z takového vztahu, mu nabízí tento vztah samotný, jen to co samo dítě chce poskytnout. Pak ovšem tou největší obětí může i být vzdání se milovaného dítěte, když už nás nepotřebuje. I to plyne z odpovědnosti pedofila. A možná snad, pokud vidíme, že nás to dítě opravdu nepotřebuje, ani s ním vztah nenavázat.

Pokračovat ve čtení

Deprese z dětí

Deprese z dětí

Pokusím se vám přiblížit pocit, který snad může občas padnout na některé z nás. Přirovnal bych jej k Felliniho Smrti v Benátkách.

Je to krásné procházet se například italskými památkami a v jejich stínu, zákoutích, pozorovat úžasné, veselé, zaujaté, štěbetavé kutíky (pozn. red. – slangové označení pro chlapce). Má to v sobě ducha antiky. Ale o kolik je to jiné, než si v tamních renesančních muzeích prohlížet na obrazech barokní andělíčky nebo sochy efébů, pod kterými je varování „DON’T TOUCH!“?

Pokračovat ve čtení

Byl Jaroslav Foglar pedofilem?

jaroslavfoglar

Informace, že by Jaroslav Foglar, tento bez nadsázky národní spisovatel, po celá desetiletí nejčtenější a nejoblíbenější, mohl být homosexuálním pedofilem, bude většinou společnosti brána zřejmě jako negativní, jako očerňující jeho jméno. Vyvolává potřebu po marginalizaci takového zjištění nebo jeho vyvracení. Stejně tak si počíná Miloš Zapletal ve své níže zmíněné knize. Ale já věřím, že to lze brát naopak jako něco zcela pozitivního, pokud Foglar skutečně boyloverem byl, jeho přístup k životu, jeho realizace své osobnosti, může být pozitivním vzorem takřka pro každého pedofila žijícího i v dnešní společnosti. To je ještě markantnější, pokud člověk Foglarovy romány bere jako návod k takovému životu a ony skutečně tak psány jsou. Jeho knihy jsou vhled do dětské psychiky, fantazie, tužeb, ale také naplnění dětského světa hrou, zábavou, která vede k neustálému poučení a utužování charakteru dospívajícího člověka. Souhrnně lze říct, že Foglarova tvorba je ukázáním cesty v pozitivním přístupu k dětem.

Pokračovat ve čtení