Už je to nějaká doba, kdy jsem se rozhodl vyzkoušet tuto anketu na svých známých, kterým jsem se svěřil. Chtěl jsem jednak získat reflexi o tom, k čemu coming out v mém životě vedl, a zda jsou jeho výsledky kladné či nikoliv. Prostě upřímnou odezvu od svých blízkých, kteří vědí, že jsem pedofil. Zároveň i jim samotným takové otázky snad mohou pomoci
urovnat si pár věcí v hlavě. Může to být i ukázka pro veřejnost o názorech lidí, kteří se dostali do přímého kontaktu s pedofilem. Protože vcelku nikdo nemůže dopředu tušit, jestli se někdy v životě neocitne v podobné pozici, jako moji přátelé.
Nedá se vyhnout výtce, že odpovědi na tyto otázky jsou zcela subjektivní a navíc od blízkých přátel pedofila. Ovšem komu jinému se může pedofil svěřit než svým nejbližším a od koho může doufat v odezvu a podporu?
Pokud by se nějakému pedofilovi chtělo anketu vyzkoušet, klidně může podobný mustr mých obecných otázek využít. Jednotlivé coming outové situace jsou uvedeny ve sledu, jak se v mém životě postupně během půl roku v různých rozestupech odehrávaly.Zde se jednalo o můj zcela první coming out, pokud nepočítám svá předešlá sezení u dvou sexuologů. Proto právě tento coming out pokládám za zásadní. Jednalo se o kamarádku, které jsem věřil dostatečně na to, abych si vyzkoušel, jestli já dokážu svým přátelům o sobě něco upřímného říct, a zda to i ona dokáže přijmout. Hlavní pro mě taky bylo, upřímně si vyjasnit vztah mezi námi.
V jakém vztahu jste s pedofilem, který se vám svěřil?
Je to můj kamarád.
Jaký jste před svěřením měla názor na pedofilii?
Byla jsem neinformovaná, pedofil byl před tím, než jsem se o téma začala zajímat, anonymní děsivá zpráva z večerních novin. Když jsem začala pod nálepkou „pedofil“ vidět konkrétní známé tváře, můj pohled se změnil.
Při jaké příležitosti se vám svěřil?
Chlastali jsme spolu v Praze.
Co prvního vám projelo hlavou? Co se ve vás odehrávalo?
Úleva, nebylo to překvapení. Popravdě mě už delší dobu trápilo, že jsme k sobě neupřímní a oba hrajeme podivnou hru. To, že je můj kamarád pedofil, jsem tušila, ale informace o sexualitě člověk z kamarádů většinou řekněme netahám jako nějakou bulvární zajímavou informaci, tak jsem prostě vyčkávala…
Jak jste reagovala?
Vlastně jsem se zeptala, jestli mám stále dělat, že o ničem nevím, tedy že mě ta informace překvapila… V dané chvíli mi to přišlo velice odlehčující, teď bych si svou odpověď patrně lépe promyslela.
Změnilo to nějak váš názor na pedofilii?
Názor nikoli, jsem mnohem více informovaná.
Změnilo to nějak váš vztah s vaším známým – pedofilem?
Ne.
Křestní jméno/věk
Marcela/22 let
Při tomto druhém coming outu mohu doplnit, že jsem trochu riskoval, protože jsem onen večer musel u tohoto kámoše přespat, tak jsem si nebyl jistý, zda bude chtít mít úchyla vedle sebe v posteli, a nevykáže mě z vrat, kde bude tma a skřípění zubů. Ale o tom jsem uvažoval spíš z legrace, protože jsem svému kámošovi maximálně důvěřoval. A tak jsem se mu svěřil najednou, v příhodný okamžik, aniž bych to dopředu plánoval.
V jakém vztahu jste s pedofilem, který se vám svěřil?
Velmi dobrý přítel, prakticky nejlepší přítel.
Jaký jste před svěřením měl názor na pedofilii?
V podstatě žádný, jelikož jsem se o ni nijak nezajímal, snad lehce negativní především z důvodů několika případů útoku pedofilů, které tu a tam proběhly médii.
Při jaké příležitosti se vám svěřil?
Na koncertě, oba jsme už sice měli něco vypito, ale věděli jsme přesně, o čem mluvíme, a že to je vážné.
Co prvního vám projelo hlavou? Co se ve vás odehrávalo?
Byl jsem šokován, protože jsem to naprosto neočekával. Nevím jak přesně popsat, co se ve mně odehrávalo, krom překvapení a šoku asi i trochu lítost. Toto byla skutečnost, kterou jsem si musel nejprve řádně promyslet a smířit se s ní, což trvalo několik dní, než mi to vlastně všechno došlo. Takže těžko říct, co mi první projelo hlavou, asi opravdu jen ten prvotní šok a překvapení.
Jak jste reagoval?
Řekl jsem mu, že mi to nevadí a podpořím jej, což jsem myslel upřímně a byl jsem si tím jistý. Sice jsem výše psal, že jsem potřeboval pár dní na smíření se s tím, ale zcela určitě jsem hned v ten okamžik věděl, že se k němu kvůli tomu neobrátím zády.
Změnilo to nějak váš názor na pedofilii?
Ano, poměrně zásadně. Zjistil jsem, že existují i „hodní“ pedofilové, respektive, že ty násilné případy v médiích jsou vesměs špička ledovce. Zdaleka ne všichni jsou takoví. A navíc protože se toto téma tímto začalo týkat tak trochu i mě, začal jsem jinak přemýšlet obecně o různých lidech, kteří jsou z nějakého důvodu jiní, a většina společnosti je předem odsoudí, aniž třeba ví, jak se věci vlastně doopravdy mají.
Změnilo to nějak váš vztah s vaším známým – pedofilem?
Myslím, že tím, že se mi s tím svěřil, se náš vztah velmi prohloubil a celkově „zlepšil“, protože tam narostla vzájemná důvěra, která ačkoliv tam byla i dříve, tak on se mi velmi zřídka svěřoval o svých osobních věcech, kdežto já jsem ho používal jako „vrbu“. I když jsem cítil, že má nějaký problém, bál jsem se zeptat, což byla samozřejmě chyba, ze které jsem se teď už poučil, protože ta upřímnost by v (jakémkoliv) vztahu měla být oboustranná, aby mohl fungovat.
Křestní jméno/věk
Aleš, 22 let
I při tomto coming outu mohu dodat jednu už docela signifikantní věc, že proběhl asi po jedné až dvou vypitých lahvích whisky. Co naplat, ten alkohol k takové situaci snad trochu patří. Oba aktéři jsou v povznešenější náladě, schopni lépe vnímat jisté odlišnosti. Mně dobře rozvazuje jazyk a kamarádovi zase umožnil věci lépe a chápavěji vnímat. Ale rozhodně ne, že bych chtěl svádět pedofily, aby se před každým coming outem opili! Krom pochopení a někoho, s kým se o svých pocitech a názorech můžu otevřeně bavit, my tento kamarád poskytl i praktickou podporu. Vymysleli jsme společně na toto téma rozhovor, který jsme pak zveřejnili na internetu (http://blog.martinus.cz/2012/10/daniel-kubec-pedofilem-budu-i-kdyz-o-tom-nebudu-mluvit), a zároveň mi nabídl, abych v jeho vznikajícím nakladatelství uveřejnil sbírku Příběhů dospívajících pedofilů (http://www.youngbooks.cz/pribehy-dospivajicich-pedofilu)
V jakém vztahu jste s pedofilem, který se vám svěřil?
Dobrý kamarád.
Jaký jste před svěřením měl názor na pedofilii?
Člověk se s tím narodí. Nic s tím neudělá. Může se jenom ovládat.
Při jaké příležitosti se vám svěřil?
Když byl u mě na návštěvě.
Co prvního vám projelo hlavou? Co se ve vás odehrávalo?
„Počkat?! Dělá si prdel? Co blbneš? Vždyť jsi to tušil.“
Jak jste reagoval?
Domnívám se, že normálně. Ale měl jsem mnoho otázek. Jak na to přišel, kdy, atd.…
Změnilo to nějak váš názor na pedofilii?
Nevím. Předtím jsem neměl důvod přemýšlet nad tím.
Změnilo to nějak váš vztah s vaším známým – pedofilem?
Ne.
Křestní jméno/věk
Lukáš/ 22 let
Tato situace byla jedinečná v jedné zásadní věci. Už dříve se mi stalo, že se mě známí zeptali například po přečtení mojí knihy (http://www.kosmas.cz/knihy/175420/stene-bez-ousek/), jestlipak náhodou nejsem pedofil. Vždy jsem lhal nebo z této otázky fíglem vyklouzl. Ale tentokrát ne, a když u stolu vznesla tuto otázku má starší kamarádka, odvětil jsem: „Ano, samozřejmě! Homosexuální!“ Bože, doufám, že mě neslyšeli všichni lidi v té restauraci.
V jakém vztahu jste s pedofilem, který se vám svěřil?
Spolužák.
Jaký jste před svěřením měla názor na pedofilii?
Záporný, odsuzovala jsem takové lidi. Myslela jsem si, že jsou nebezpeční a nevyzpytatelní a měli by se léčit a separovat od společnosti.
Při jaké příležitosti se vám svěřil?
Po přečtení jeho knihy.
Co prvního vám projelo hlavou? Co se ve vás odehrávalo?
Jelikož se v knize toto téma řeší, měla jsem již trochu více jasno. Spíše mi je takového člověka líto, je to neřešitelný problém a myslím, že takového člověka ničí předsudky a ignorance společnosti; také nezájem ostatních porozumět, co v podstatě pedofilie je. Kniha mi otevřela oči, dala nahlédnout do duše člověka, kterého příroda stvořila trochu jinak, než jsme v těchto končinách zvyklý. Možná to tu bylo odjakživa, jen se nikdy o tom veřejně nemluvilo a člověk takto „postižený“ prožil život v neuvěřitelném utrpení a nepochopení.
Jak jste reagovala?
Již jsem to nějakou dobu tušila. Snažím se do každého člověka vcítit, do jeho vrozeného nastavení a dispozic, jak i Karel Čapek říkal: pravda je hodně relativní pojem – poznáváme a činíme skrze své zkušenosti. Do úsudku o jiných projektujeme sami sebe a své vidění věcí, bez důkladného objektivního porozumění problému. Někdy může být vše jinak, než se nám zdálo. Třeba je dobře, že jsme každý jiný, diverzita, různorodost světa je předpoklad pro jeho další vývoj a přežití. A bez vývoje a bujnosti není žádný život, je jen sterilita myšlení a zahnívající vody průměru a degenerace nudné dokonalosti, uniformity. Být jiným, je naopak možná i být výsadním, negovat to, co převládá, co vládne. Nutit přemýšlet, nenechat v klidu, ukazovat na nekonečnou variabilitu lidského bytí.
Změnilo to nějak váš názor na pedofilii?
Ano, už vím, že pedofil není ten, co dětem ubližuje, aby si sám ukojil své choutky, ale že celý ten problém je složitější a společnost by neměla jinak orientované lidi šmahem ruky odsoudit, aniž by se věnovala problému více do hloubky.
Ano, myslím, že takoví lidé jsou již potrestaní tím, že se s tím musí naučit žít. Myslím si, že dětem by nikdy vědomě neublížili. Dětem spíše ublíží duševně nemocní lidé: sadističtí vrahové a psychopati. Pedofilie není nemoc: jak z názvu vyplývá, je to větší náklonnost k dětem, tíhnutí k jejich světu a myšlení. Homosexuál taky partnerovi stejného pohlaví neubližuje. Navzdory všemu tady řečenému, jsem přirozeně proti sexuálnímu styku pedofila s dítětem. Na tom se nemůže změnit nic, bylo by to prachsprosté pohlavní zneužívání. Dítě pod 15 let je prostě chráněné, není citově ani tělesně zralé k pohlavnímu životu. Přineslo by to jen více strádání a bolesti na obou stranách. To si snad pedofil uvědomuje, a jestli ne, bude stejně trestně stíhán jako běžný muž či žena, který svede dívku, kluka, kterém ještě nebylo 15 let.
Změnilo to nějak váš vztah s vaším známým – pedofilem?
Ne, posílil. Obdivuji ho a pokládám za inteligentního, slušného a citlivého mladého muže. Mám 11 let starého syna a nemám strach svého spolužáka pozvat k sobě domů na návštěvu. Nikdy mě nezklamal. Nikdy si sice zcela nemůžu být jista, co se v něm zrovna odehrává, co cítí a čeho může být schopen, ale věřím mu. Zaslouží si respekt a šanci, abych mu věřila. On odkryl svoji duši, odhalil svoje trápení a já si toho vážím.
Křestní jméno/věk
Jarmila, 43 let.
Tady bych doplnil vtipnou historku. Říkal jsem to svému velmi dobrému kamarádovi v parku, právě když jsem se mu snažil vysvětlit, co je a co není sadistická pedofilie, zastavil se přede mnou asi dvouletý klučina a zůstal na mě koukat. „Ty se chceš zase kamarádit?“ řekla jen jeho maminka a oba s kámošem jsme se začali smát.
V jakém vztahu jste s pedofilem, který se vám svěřil?
Důvěrný přítel (jeden z nejlepších).
Jaký jste před svěřením měl názor na pedofilii?
Moc jsem o tom nepřemýšlel, ale určitě svým způsoben zkreslený veřejnými sdělovacími prostředky, kde je pedofilie téměř vždy prezentována pouze v kontextu zločinu a ne sexuální orientace.
Při jaké příležitosti se vám svěřil?
Neřekl bych, že to byla jinými okolnostmi (tedy právě krom coming outu) nějaká zvláštní příležitost. Jinak odpoledne pracovního dne, pondělí, slunečno.
Co prvního vám projelo hlavou? Co se ve vás odehrávalo?
Nejprve jsem byl asi (určitě) poplašen (mám tendenci před jakýmikoliv problémy strkat hlavu do písku), následně mě jako první napadla otázka, jak to ovlivní naše přátelství, a poté jsem si zkoušel uvědomit, co asi musel (do té doby) prožívat můj přítel.
Jak jste reagoval?
Myslím, že jsem si to vše musel nějakou dobu (pár dní) v sobě probrat a promyslet do té míry, abych si byl jistý a mohl to s konečnou platností přijmout. A to období promýšlení, to bylo hlavně o všech možných nejistotách.
Změnilo to nějak váš názor na pedofilii?
Asi bych řekl, že jsem se zbavil té mediální zkreslené a zevšeobecňující předpojatosti. Hlavně tím, že jsem se o pedofilii dozvěděl víc.
Změnilo to nějak váš vztah s vaším známým – pedofilem?
Tady fakt nevím jak odpovědět. Je to stále ten samý člověk. Nejsem si asi vědom nějaké markantní změny a doufám, že je to oboustranné.
Křestní jméno/věk
Honza/22 let
Musím říct, že bohužel (naštěstí!) nemohu uvézt žádný případ, kdy by u mě došlo k jaksi nepovedenému coming outu. Tedy že by to poničilo mé vztahy s dotyčnou osobou, že by se mě taková osoba začala stranit, nebo na mě kompletně změnila názor. Několik lidí se to o mně dozvědělo, aniž bych jim to řekl sám, několik to o mně zřejmě tuší, ale ani v těchto případech to mé vztahy s nimi nezměnilo. Někteří lidé nemají iniciativu o tom se mnou mluvit, ale ani před většinou z nich se nijak nemusím přetvařovat, aby jim to nebylo nepříjemné. S celkovým průběhem svého coming outu jsem maximálně spokojený.
Podpořilo mě to i v úvaze, kterou snad někdo pokládá za sebevražednou, přesto si osobně na vlastní zodpovědnost na ní trvám. A to je, že se člověk může zcela veřejně hlásit ke své sexuální orientaci, ať už je jakákoliv.