Je přirozené, že se pedofilům děti líbí i po sexuální stránce a v hloubi duše ve svých představách fantazírují, jaké by to bylo, kdyby s (tímto) dítětem mohli mít láskyplný vztah se vším, co zpravidla ke vztahům patří. Je však třeba mít na paměti, že děti jsou dětmi – nejsou tedy na romantické vztahy se vším všudy připravené.
V této kapitole jsou stručně shrnuty důvody, proč je třeba neselhat vůči dítěti, a jaké toto případné selhání může mít následky. Text je citován nebo parafrázován z jiných, širších článků na našem webu, na které jsou uvedeny odkazy (při rozkliknutí se zobrazí na dalším panelu, nenaruší to tak čtení teto „příručky“).
Co je vlastně sexuální zneužití dítěte?
Mezi lidmi se často vyskytuje názor, že k sexuálnímu zneužití dítěte dojde, pokud pachatel sexuálně obtěžuje dítě bez jeho souhlasu. Tento názor je nesprávný. Sexuální zneužití dítěte je v našem státě jakákoliv sexuální aktivita s dítětem mladším 15 let (tedy nejen pohlavní styk, ale též anální styk, orální styk, hlazení na pohlavních orgánech či prsou atd.), a to za předpokladu, že s tím dané dítě souhlasí – tento souhlas ale k nízkému věku není plnohodnotný.
Pokud by se pachatel rozhodl mít sexuální aktivity s dítětem i přes nesouhlas dítěte, pak se nejedná o zneužití, ale o znásilnění. Stejně tak u malých dětí, u nichž se očekává, že nemohly se sexuálními aktivitami dát ani ten pramalý, neplnohodnotný souhlas, často soudy posuzují sexuální zneužití (s nímž dítě souhlasilo, anebo se mu alespoň nebránilo) jako znásilnění.
Toto rozlišování pojmů je důležité zejména proto, že si někteří lidé (ať už z řad většinově orientovaných, anebo i pedofilů) mohou myslet, že škodlivé a trestné jsou pouze ty aktivity, s nimiž dítě nesouhlasí. Pravdou ale je, že trestné a potenciálně škodlivé jsou jakékoliv sexuální aktivity s osobami mladšími 15 let, proto si každý člověk, který má ve svých sexuálních představách děti, musí uvědomit, že tyto představy musí navždy i představami zůstat.
Jaké následky mohou plynout ze zneužití dítěte?
A) PRO PACHATELE
- NEJISTOTA OHLEDNĚ DÍTĚTE: Pachatel nikdy nebude vědět, zda dítěti ublížil či nikoliv. Nikdy nebude vědět, nakolik do jeho života zasel negativní vlivy. Nikdy nebude vědět, jak moc se provinil vůči člověku, kterého (s velkou pravděpodobností) miloval. Zároveň je možné, že se vztahy mezi dítětem a pachatelem naruší, a to i v případě, že ho dítě mělo rádo.
- NEJISTOTA OHLEDNĚ BUDOUCÍHO ŽIVOTA: Buďto se na sexuální zneužití přijde, a pak čeká pachatele kolotoč obvinění, obžaloby a trestu, anebo se na zneužití nepřijde, a pak čeká pachatele dlouhý život plný strachu, že jednoho dne před domem zastaví policejní automobil. Je třeba mít na paměti, že promlčecí lhůta je u sexuálního zneužití 10 let (u znásilnění je tato promlčecí lhůta ještě delší), přičemž tato lhůta začíná běžet až ve věku 18 let oběti. Pokud tedy pachatel zneužije dítě, až do doby 28 let tohoto dítěte (v případě znásilnění i pozdějšího věku) může tato oběť kdykoliv čin nahlásit, aniž by byl promlčený.
- Může se tedy stát, že pachatel zneužije dítě a mnoho let poté žije úplně jiný, řádný život, s rodinou, dětmi a dobrou prací; ale ve chvíli oznámení tohoto činu i po více než 10 letech může tuto rodinou idylku nabourat trestní oznámení. A i kdyby byl tento čin již promlčený, i pouhé informování o tomto činu okolí pachatele může způsobit, že o vše přijde. Jinými slovy – pachatel nikdy v životě už nebude mít klid.
- Pokud bude pachatel odsouzen a svůj trest si případně i řádně „odsedí“, neznamená to však, že bude mít klid. S velkou pravděpodobností bude mít doživotně problém najít jakoukoliv práci, kde by mohl pracovat s dětmi, jeho okolí se na něj může koukat skrz prsty, může přijít o přátele, hledání partnera či partnerky může být komplikované, vztahy s vlastní rodinou mohou být zpřetrhané, důvěra vůči němu může být narušená. Ve své podstatě to může zasáhnout všechny oblasti jeho života.
- TREST: Tzv. „prcičkáři“, tedy odsouzení za mravnostní delikty a obzvláště ti, co se provinili na dětech, jsou na nejnižším stupínku vězeňské hierarchie. Vězeňská služba se v poslední době snaží předcházet šikaně, existují speciální oddělení MON („možné oběti napadení“), dozorci jsou lépe proškoleni a je snaha šikanu i z jejich strany trestat, ovšem stejně vězení není žádný med a stále existuje velké riziko šikanování, fyzického napadání či dokonce i snahy o sexuální podrobení ze strany ostatních vězňů a v menší míře také dozorců.
- I bez toho ale jde prakticky o čirou hrůzu. Pachatel je držen na malém prostoru se spoustou pochybných existencí, které mu budou nejspíš vysoce nesympatické. Chybí mu volnost, svoboda, soukromí, své blízké může vidět jednou za měsíc (ve vazbě dvakrát), dopisy mu čtou zaměstnanci věznice (ve vazbě mu je může i pár týdnů navíc zadržovat policie), nemá věčně co dělat, nedostane pořádně najíst, sprchování si užije jen jednou či dvakrát do týdne a to ještě na chvilku a mnoho dalšího. Nejhorší ze všeho je však ta plíživost, nekonečnost toho všeho. Dny jsou prakticky všechny stejné, nic se neděje, prostě sedí, hnije a ztrácí čas.
- LÉČBA: Sexuologické léčení, kterému se deviantní pachatelé obvykle nevyhnou a ty, co zneužijí dítě, obvykle čeká v ústavní formě, nebývá také nic příjemného, byť míra svobody a pohodlí je vyšší. Zároveň však musí před cizími a jim často zcela nesympatickými lidmi probírat své intimní záležitosti, musí se podrobit skupinovému tlaku i režimu oddělení, terapeuti na ně budou nemilosrdně útočit a budou se cítit jako ti nejubožejší tvorové ze všech. Budou nuceni komunikovat s ostatními a spolupracovat třeba i s vrahem dítěte. A přitom nebudou vidět světlo na konci tunelu, budou moc pouze hádat, kdy a zda je vůbec hodlají pustit. Neboť v sexuologické léčbě podobně jako v detenčním ústavu mohou být klidně na doživotí.
B) PRO DÍTĚ
- PRIMÁRNÍ TRAUMA:
- Děti jsou velice citlivé bytosti. Mohou je rozhodit zdánlivé maličkosti jako hádka rodičů, poznámka ve škole, posměšky spolužáků nebo se dovedou trápit kvůli malé odlišnosti od vrstevníků, rozbité hračce či prožité nespravedlnosti. Se vším tím se děti dovedou nakonec nějak vyrovnat, ale vše v nich zanechává malé rány – zkuste se ponořit hluboko do vlastních vzpomínek a objevíte tam drobné křivdy a nespravedlnosti, které se s vámi posléze svým způsobem táhly celý život. Jak asi dítě ovlivní něco, co je všeobecně bráno mnohem hůř než drobná křivda či nespravedlnost?
- Někteří pedofilové podlehnou iluzi, že když dítě milují, nedělají nic proti jeho vůli (ovšem děti jdou lehce zmanipulovat, že) a pouze si s ním hrají a mazlí se, tak je všechno v pořádku, neboť ty hrozné následky si sebou nesou jen děti týrané a znásilňované. To je obrovský omyl! Často si velké šrámy na duši nesou právě děti, které alespoň zpočátku vše podstupovaly dobrovolně nebo dokonce i nejprve projevovaly určitou zvědavost a vlastní aktivitu v sexuálních aktivitách s dospělým.
- Děti projevující zprvu zvědavost a zažívající třeba i příjemné pocity ze sexuálního mazlení (osahávání) s dospělým, tyto aktivity zpravidla časem omrzí. Zvědavost je naplněna, příjemné pocity se začnou rozplývat (protože děti nejsou sexuálně vyzrálé a sexualita u nich nefunguje stejně jako u dospělých) a zájem dětí o sexuální praktiky, pokud vůbec zpočátku nějaký byl, rychle mizí.
- Už i samotné nejlehčí formy zneužívání představují pro dítě značnou zátěž, v první řadě tím, že na něj kladou obrovské tajemství, o kterém cítí nebo od dospělého ví, že nesmí mluvit a které jej postupně začne nelítostivě tížit. Nemusí to být hned, někdy se tak stane až po letech, avšak nakonec vždy si dítě začne uvědomovat, že se mu přihodilo něco nenormálního, co ho navždy odliší od dalších dětí, co okolí vnímá velice negativně a začne se za to stydět.
- Zneužité dítě často trpí pocity, že je následkem svých zkušeností vadné oproti jiným dětem, cítí se méněcenné, trpí nedostatkem sebevědomí a následkem toho neschopností se prosadit v kolektivu nebo na sebe naopak až nezdravě moc upozorňuje, má negativní vztah ke svému tělu, což se projevuje nejčastěji anorexií či sebepoškozováním, později to zneužitému dítěti mnohdy přináší značné problémy v navazování běžných partnerských vztahů, přičemž se může jednat jak o nechuť k čemukoliv erotickému a odmítání jakýchkoliv třeba i přátelských dotyků, tak v druhém extrému i o silně promiskuitní nebo prostituční chování, přičemž vše může být podvědomím pokračováním sebepoškozování vlastního já, kdy se zneužité dítě trestá za to, co se mu přihodilo, čemu nedokázalo zabránit a s čím možná i zpočátku v určité míře souhlasilo – právě konsensuální (dobrovolný) sexuální vztah s dospělých tak dítěti mnohdy může nakonec ublížit nejvíc.
- V psychiatrických léčebnách na pavilonech pro lidi trpící depresivními stavy, úzkostmi a sebepoškozováním naleznete vysoké procento těch, kteří byli v dětství sexuálně zneužíváni.
- SEKUNDÁRNÍ TRAUMA:
- Za předpokladu, že se na zneužívání přijde (a to ať už se prořekne oběť sama, anebo to nahlásí někdo jiný), čeká na oběť takový vyšetřovací kolotoč. Policisté, pracovníci OSPODu, psychologové či psychiatři, soudní znalci a jiní lidé, které dítě nezná, se ho ptají na intimní otázky. Jaký vztah mělo k pachateli? Sahal mu někdy pachatel mezi nohy? Sahalo ono někdy mezi nohy pachateli? Představme si, jak nám dospělým je mnohdy nepříjemně a trapně, když se nás jen naši vlastní rodiče zeptají na něco, co souvisí se sexem. Jak se asi cítí malé dítě, když se ho na takové intimní věci ptá někdo cizí? Když se jeho odpovědi budou číst, budou součástí spisu?
- Druhou částí sekundárního traumatu je i náhled okolí. Byť se soudy snaží o ochranu oběti, okolí velice často zjistí, co se děje. Jak pak budou na dítě nahlížet spolužáci? Nestane se proto obětí šikany? Jak bude žít s tím, že okolí ví, že „on je ten, kdo byl zneužitý“?
- Někteří pachatelé tvrdí, že na vině (u sekundárního traumatu) není pachatel, ale stát. Opak je pravdou. Dítě jako takové neví, jaké následky mohou nastat, pokud se na sexuální kontakt přijde. Dospělý to ví. A proto je dospělý pachatel odpovědný i za sekundární trauma dítěte, protože přestože věděl, co se stane, tak dítě tímto ohrozil.
- FYZICKÉ DOPADY: Pokud se jednalo o znásilnění, anebo byly s dítětem prováděny praktiky, na které jeho tělo ani zdaleka nebylo stavěné, může dojít i k fyzickým následkům na těle dítěte. Tyto konkrétní dopady si ale dovedeme zřejmě všichni představit.
Hlavní informací, kterou má tato část „příručky“ přinášet, je to, že sexuální kontakty s dítětem nikdy nejsou dobrý nápad. Vždy to je jen zbytečné riskování nevinného dětského života, téže riskování života pachatele a jeho nejbližších, kteří mohou být tímto selháním ovlivněni.
Naše uživatele tudíž vedeme zásadně k tomu, aby se jakéhokoliv sexuálního kontaktu s dětmi zdrželi. Jako komunita jsme zásadně proti sexuálním kontaktům s dětmi a proti snižování věkové hranice k těmto aktivitám.
Jsi pedofilem, který selhal vůči dítěti a potřebuješ pomoci, aby se to už nikdy nestalo? Anebo cítíš silné puzení k tomu zneužít, byť jsi to doposud neučinil? Je třeba s tím něco dělat. Pro více informací klikli na doplňující stránku:
Na následující stránce se budeme věnovat rizikovým situacím (aneb jak selhání předcházet).