Tato část „knížky“ shrnuje to nejpodstatnější z hlavních uvedených stran v sekci „Základní informace“. Je to tedy takový základní „výcuc“ pro Tebe, pokud se nechceš probírat spoustou informací, které náš web nabízí. U každé jednotlivé části je odkaz, který vede na podrobnější článek – po rozkliknutí se Ti zobrazí v novém okně, takže neztratíš přehled v tom, kde jsi při čtení „knížky“ skončil, pokud sis chtěl zjistit více.
Co je vlastně pedofilie?
Pedofilie je trvalá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, a to chlapcům a/nebo dívkám.
Termín „pedofilie“ bývá velmi často lidmi nesprávně zaměňován za termín „pohlavní zneužívání“. Je však důležité vědět, že pedofilie je neměnná a vrozená sexuální preference a jako taková nepředurčuje kohokoliv k páchání trestných činů.
Odborníci naopak uvádí, že až 90 % sexuálního zneužívání dětí se dopustí pachatelé s většinovou (tedy nepedofilní) sexuální preferencí. (K tomuto tvrzení přikládáme odkaz na video s prof. PhDr. Petrem Weissem, předním českým sexuologem, který se problematice pedofilie dlouhodobě jmenuje. Video je na Mall.tv a trvá lehce přes jednu minutu.)
Kdo je vlastně pedofil?
Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie.
Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě, zároveň však existují tací pedofilové, kteří svou jinakost berou jako přednost či dar a potom takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí a přesto dovedou prožít spokojený život. Pedofilně orientované mohou být také ženy.
Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. S tím souvisí skutečnost, že pokud pedofil dovede udržet své sexuální tužby na uzdě, může a často i bývá dítěti velice prospěšný z pozice staršího kamaráda či přirozené autority. Pedofilové sami někdy i bez toho, aby si přiznávali pravé důvody, hledají společnost dětí a tato tendence nezřídka ovlivní i volbu jejich povolání.
Pokud je pedofil sám se sebou vyrovnaný, rozumí vlastní sexualitě a je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, které jim plynou ze sexuálního zneužívání, nepředstavuje pro děti zpravidla žádnou hrozbu. Pedofilové, u kterých tyto „pojistky“ zprvu chybí, je mohu postupně nabýt časem (člověk stárne a stává se rozumnějším), samovzděláním, komunikací s jinými pedofily nebo v rámci sexuologické léčby.
Co je to coming out?
Tímto výrazem se označuje, když se člověk s odlišnou sexualitou k této sexualitě přiznává. Nemusí zde jít jen o pedofilii nebo nutně o jinou sexuální deviaci, coming out je běžný i pro homosexuály a bisexuály. Coming out můžeme dělit na dvě skupiny.
a) Vnitřní coming out
Vnitřním coming outem označujeme proces, kdy člověk s odlišnou sexualitou tuto přiznává sám sobě. Je to jeden z nejtěžších momentů v životě pedofila. Vnitřní coming out může trvat roky i přesto, že jedince děti bez pochyby přitahují a projevy pedofilie jsou pro něj jasně pozorovatelné.
Takový pedofil si často sám pro sebe vymýšlí různá zdůvodnění, proč jej děti přitahují a vzrušují. Může si například nalhávat, že se jedná pouze o zvědavost a chuť vyzkoušet něco zakázaného, nebo že se jedná jen o porozumění dětem bez erotického rozměru. Může své pedofilní projevy potlačovat sám v sobě, vyhýbat se dětem, vytěsňovat sexuální fantazie s dětmi a podobně. V takovém stavu může pedofil strávit třeba i deset let, než si sám přizná, že je pedofil.
Někteří pedofilové si však odlišnou sexualitu nemusí přiznat nikdy. Když si pedofil přizná, že jej sexuálně přitahují děti, bývá z toho většinou frustrován, tuto svou vlastnost nenávidí a považuje sám sebe za méněcenného a podřadného. Někdy také může reagovat opačně, zvlášť když třeba v té době poprvé zjistí, že není na světě sám, komu se líbí děti. Stále ale může mít tendenci sám pro sebe tuto vlastnost popřít nebo přezkoumávat, zda je to skutečně pravda.
b) Vnější coming out
Takto označujeme proces, kdy se pedofil svěřuje se svou odlišnou sexualitou někomu jinému. Může to být kamarád, kolega, příbuzný nebo vlastní rodiče. U příbuzných a zvláště vlastních rodičů je coming out většinou nejtěžší. Pedofil musí překonat strach z odsouzení a zavržení ze strany lidí, kteří jsou mu nejblíže. Přeci jen ztráta kamaráda je přijatelnější, než ztráta rodiče nebo sourozence.
Před tím, než se pedofil někomu svěří, musí nejen překonat strach, ale také se na svěření připravit, popřípadě na něj připravit člověka, kterému se svěřuje. Je dobré, když si pedofil před coming outem dotyčného trochu „oťuká“, například navede hovor do témat o menšinách, diskriminaci a podobných, aby zjistil, jak dotyčný kandidát na coming out na tato témata reaguje. I přes to, že se pedofil většinou svěřuje člověku, kterého a který jej již dlouho zná a dotyčný je tolerantní k národnostním menšinám a třeba i k homosexuálům, nemusí přijmout fakt, že jeho příbuzný či kamarád je pedofil. Je proto potřeba každé svěření důkladně zvážit a promyslet.
Pročtením těchto pasáží ses dozvěděl základní informace, na nichž budeme následně „stavět“.
Kliknutím na další stranu přejdeš k obsahu důležitých informací pro každého pedofila.